Rychlá karma, aneb jak skauti ke zmrzlině přišli
Skautský borec má vliv nejen na mě, ale i na mé okolí. Během sobotní výpravy jsem si vzpomněl, že bych měl posbírat nějaké odpadky, abych si nahnal další body. A jak jsem sbíral zmačkanou plechovku, tak mě napadlo, že bych mohl zapojit i kluky. Sice jsem některým musel vysvětlovat, proč je sbírání odpadků důležité, ale nakonec skoro každý odnesl do koše alespoň jeden papírek. Za chvilku již byla lesní cesta o obsah našich rukou čistější. V nejbližší vesnici jsme odpad vytřidili do kontejnerů. Bylo skvělý vidět, že kluci mají radost z toho, že udělali něco prospešného. Zaznamenal jsem si, že by jsme tohle měli opakovat častěji, ale už jsem nad tím dál nepřemýšlel, neb se blížili bouřkové mraky. Ale naše počínání neušlo něčí pozornosti, takže nás ještě čekala dohra.
Kvůli dešti jsme se schovali na tamní zastávce. Nebesa se za chvíli rozhrnula a mi už vyráželi, když z ničeho nic přišla postarší babička a nejbližšímu nicnetušícímu vlčeti vrazila do rukou tucet nanuků. Všimla si nás, jak sbíráme odpadky, a přislo jí, že je to hodné odměny. A se slovy: ,,Nejenže odpadky nevyhazujete, ale dokonce je sbíráte.”, se s námi rozloučila.
Doteď jsem té paní vděčný, že ukázala klukům, že dobré skutky bývají po zásluze odměněni. Věřím, že si tuhle událost budou pamatovat ještě dlouho. A nyní se obracím na Tebe, čtenáře, když na zemi uvidíš válet se nepořádek, zvedni ho a vyhoď. Vždyť nikdy nevíš, jestli tě náhodou nesleduje babička s nanuky.
P.S. Na vlčata to mělo opravdu vliv. Když jsme přicházeli k další vsi, někde v roští vyhrabali pětimetrové trubky a táhli je přes celou vesnici, aby je vyhodili do koše.