Překrásný den v Jizerských horách. Ráno začalo modrou oblohou a prvním jarním sluncem. Teplé paprsky nás vylákaly na výlet za výhledem a posledními zbytky sněhu schovaných na vrcholcích borovicemi pokrytých hor.
Výlet dlouhý 24 km, výchozí bod vodopády Bílá Desná, nejvyšší místo hora Jizera (1122m) trasa pokračující k vodopádům Jedlové a přes Mariánskou horu zpět k chalupě.
Tak jsem začal – letos poprvé – s plněním borce a musím říct, že mě to zatím docela baví. Neaspiruji na žádné vysoké příčky, ale stejně mi přijde, že se už celkem zlepšuju. Dneska jsem jel ze školy oklikou přes rozhlednu, což bych normálně asi neudělal ale ten kopec za to stál 🙂
Ahoj všichni!
Hned úvodem bych vás chtěla uvítat u mé (snad brzy tradiční) rubriky
Světová kuchyně aneb Tohle doma vyzkoušejte!
Minulý týden jsem vám psala o divných jídlech, které jíme zde v Evropě, ale vzhledem k tomu, že co se týče arabské kuchyně, tak nejsem zběhlá ani v základu, rozhodla jsem se tomu nechat volný průběh. Navíc, jak jsem si všimla, už mě v tomto tématu předběhla martinapopelkova, (super článek, mimochodem), proto jsem se rozhodla tento příspěvek trochu přesměrovat od původního záměru.
Dnes se tedy dozvíte:
Co budete potřebovat:
Nejdříve je nutné rýži namočit alespoň na 15 minut. Pak ji přivedeme k varu a dalších 15 minut vaříme, dokud nezměkne. Přidáme většinu mléka a ve zbytku mléka rozmícháme škrob a sladidlo, tuto směs přidáme, přivedeme k varu a vaříme cca 5 minut. Nakonec přidáme růžovou vodu a necháme na chvíli odstát.
2. sýr Labneh (území Levanta)
Na ten jsem narazila právě v příspěvku martinapopelkové a tak mě to zaujalo, že jsem si to musela najít sama. A byla jsem překvapena, že ono to není ani tak těžké.
Co budete potřebovat:
Smícháme obě suroviny a poté směs vyklopíme na látku (v originálním receptu psali cheesecloth, podle slovníku fáčovina nebo mušelín, těžko říct, já ve vlastním zájmu doufám, že normální utěrka bude stačit xD) Tuto látku pak spešl způsobem zavážeme, aby byla směs ve vzduchu (viz obrázek) a počkáme 24 hodin. Měla by vzniknout substance připomínající jogurtový typ sýru (údajně – nebo z toho bude slaný jogurt) Poté servírujeme s olivovým olejem, pistáciemi, pita chlebem nebo jako dip k mrkvi, celeru či krekrům.
3. nápoj Sekanjabin (Írán)
Když jsem přišla na tento recept, začala jsem přemýšlet, zda nakonec přeci jen neotevřu svou rubriku Divná jídla. No, však uvidíte sami.
Co budete potřebovat:
V hrnci smícháme vodu a med, dáme na mírný plamen a mícháme, dokud se med nerozpustí. Plamen zvýšíme a vaříme 10 – 15 minut. Přidáme asi půl hrnku octa a vaříme na mírném ohni, asi 30 minut, dokud směs nezhoustne. Nakonec přidáme mátu a necháme ji chvíli ve směsi – před servírování je ale nejlepší ji úplně vyndat. Servírujeme s listem ledového salátu (neptejte se mě proč)
Všechno to jsou jídla, která si jsou velmi podobná, takže se často pletou. Ale když se nacházíme na Blízkém východě, měli bychom nejspíš znát všechny zřejmé rozdíly:
Káva je nejdůležitějším nápojem arabské kuchyně skrz celou historii. Arabové si tak po století udržují vlastní kávový rituál. Jak na něj se dozvíte hned níže:
Co budeme potřebovat:
Kávu je nutné namlít na velmi hladko a spolu s cukrem ji nasypeme do džezvy, kde ji zalijeme do studenou vodou. Dáme na plotýnku a necháme vzkypět. Poté odstavíme a necháme uklidnit. Opakujeme ještě 2x. POZOR! Voda nesmí za žádnou cenu přijít k varu!
Podává se se směsí koření, které jsem začala postupně začala říkat melandž – vanilka, skořice, kardamom, hřebíček, muškátový květ a trocha pepře.
Ramadán
Už si nejsem jistá, kde to bylo, ale někde jsem četla zajímavý článek o tom, že specialitou arabské kuchyně je hlavně půst. Ten se provozuje nejvíc v měsíci ramadánu -a letos začal ramadán právě tento týden 11. března a bude trvat až do 9. dubna.
Ramadán je pohyblivý svátek, podobně jako naše Velikonoce. Začíná po prvním spatření srpku nového měsíce na obloze.
Půst trvá od východu do západu slunce. Během této dne se nesmí konzumovat jakékoliv jídlo. Mimo jiné je nutné nepřibližovat se ke svým partnerům, vyvarovat se rozptýlení, pomluvám, lži, či závisti. Je to čas pro smíření a urovnání sporů.
Půst ale samozřejmě není pro každého vhodný. Nemusí ho dodržovat těhotné ženy, nemocní či lidé na dlouhých cestách. Je také zakázán menstruujícím a také ženám v šestinedělí.
Doufám, že vás článek zaujal a že jste se dočetli až sem.
Elen síla lúmenn’ omentielvo
Nazdar všem!
Nadpis nemá absolutně nic společného s tímto zápisem, ale jelikož jsem chvíli působila v PR, tak vím, že základem je poutavý titulek. Tak jsem vás doufám aspoň obohatila o novou informaci 😀 (Nicméně až vám bude příště někdo nadávat, že posloucháte kolenem, můžete mít aspoň dobrý pocit, že vám daná osoba vlastně říká, že jste cvrček a kdo by to nechtěl.)
Borce jsem absolvovala jednou už dobrých (tuším) 6 let zpátky. Letos mě na něj upozornila Škubánek den přes uzávěrkou přihlášek a já si řekla ,,Proč vlastně ne.” Během února jsem se totiž připojila do milé výzvy Moře amor por favor, kterou spoluvedla moje oblíbená Anie z Astré people. A byl to únor plný malých hezkých úkolů, které člověk jednoduše zařadí a zlepší mu náladu (např. dávat si den pozor na rovná záda, vzít si s sebou knihu a kdykoli bude mít člověk ten den nutkání zabít volnou chvíli na mobilu, tak vytáhnout právě knihu a přečíst si pár stránek). A navazující Borec mi vlastně docela hrál do karet. Pokračovat ve zlepšování sebe sama a tvořit si návyky, které si (doufám) udržím i do dalších měsíců.
Sice už si přijdu trochu pošahaně s tím, že kdykoli jdu něco dělat, hlavně kouknout na hodinky a nebo zapnout stopky ať vím, kolik přesně mi to zabralo času a můžu si to zapsat… Ale myslím, že jsem si v tom našla svojí rozumnou míru. První dny jsem si pomalu ani postel ráno neustala, protože když k tomu přece potom půjdu ještě věšet prádlo a něco vyžehlím, tak minutka k minutce a bodíky za Domácí práce jsou doma. Ale nejdřív přece otužování a potom cvičení a rychle do práce s mobilem v ruce, protože Duolingo je přece Učení a to se počítá… No, začalo mi to trochu lízt na mozek a postel jsem si potom občas taky stlala až večer před spaním, protože na Domácí práce do té doby nepřišla řada. A tak jsem si řekla, že tady nejsem kvůli tomu, abych vyhrávala metály, ale spíš zregulovala jak trávím volný čas. Každý si v tom prostě hledáme to své a je to tak správně. 🙂
Moc všem držím palce, ať si v tom najdeme to, co zrovna potřebujeme. Ať už to je ukojení soutěživosti a získání předních příček, zlepšení denních návyků a nebo prostě jenom uvědomění, kolik čím denně trávíme času. Mě třeba překvapilo, kolik hodin denně věnuju skautu. Tu člověk vyřídí emaily, tu s někým telefonuje kvůli rozpočtu, tu máme schůzku kvůli plesu… A najednou je člověk za hranicí 300 bodů za Vůli, ani neví jak. A to jsem si do začátku Borce myslela, že zrovna skaut mi teďka tolik času nezabere, když aktivně nevedu schůzky… No, aspoň že mi to vlastně vůbec nepřijde, protože to všechno dělám ráda. 🙂
Na co jste díky Borcovi přišli vy a překvapilo vás to?
Pac a pusu!
Kiki
Nenapadlo mě, jak psát deník borce, a tak jsem se rozhodla, začít tím, co je mi nejbližší.
A to psaním slamu. Já vím, možná se můj způsob liší od ostatních, je pro vás těžší ho číst a objektivně není nejlepší a nedostane moc odpovědí. Číst slam není totiž tak lehké. Mohla bych vám dál povídat kecy v kleci, ale teď už radši k věci. Přeci tu nejsme od toho, poslouchat bláboly.
Píše se druhý týden a místo, které navštívíme je Suezský průpral. Mé moto druhého týdne “své návyky uprav”.
Minulý týden byl….no, šlo to. Nevařila jsem pizzu ani rizotto, ale zato jsem se pořádně bavila a to proto, že jsem měla nové výzvy. Ty mi hojili jizvy na srdci.
Nemyslela jsem si, že bych byla schopna nějak překonat sama sebe. Nevím jak tebe, ale mě vždy ve studené vodě zebe celé tělo. A tak jsem si řekla, že zkusím otužování.
Kupodivu se mi to líbilo. Jsem stále na živu a hodí se to k tématu zálivu. Mám ráda když jsou věci tématické, nebo taky praktické. A to otužování bezesporu je.
Jsem toho názoru, že ve dvou se to lépe táhne, a co teprve v pětseti. Spolu to jde prostě líp. Proto táhněme za jeden provaz, všichni co to čtete zlomte vaz. Já ve vás věřím a uslyšíme se příště zas.