Věděli jste, že cvrček má uši na předních nohou?

Nazdar všem!

Nadpis nemá absolutně nic společného s tímto zápisem, ale jelikož jsem chvíli působila v PR, tak vím, že základem je poutavý titulek. Tak jsem vás doufám aspoň obohatila o novou informaci 😀 (Nicméně až vám bude příště někdo nadávat, že posloucháte kolenem, můžete mít aspoň dobrý pocit, že vám daná osoba vlastně říká, že jste cvrček a kdo by to nechtěl.)

Borce jsem absolvovala jednou už dobrých (tuším) 6 let zpátky. Letos mě na něj upozornila Škubánek den přes uzávěrkou přihlášek a já si řekla ,,Proč vlastně ne.” Během února jsem se totiž připojila do milé výzvy Moře amor por favor, kterou spoluvedla moje oblíbená Anie z Astré people. A byl to únor plný malých hezkých úkolů, které člověk jednoduše zařadí a zlepší mu náladu (např. dávat si den pozor na rovná záda, vzít si s sebou knihu a kdykoli bude mít člověk ten den nutkání zabít volnou chvíli na mobilu, tak vytáhnout právě knihu a přečíst si pár stránek). A navazující Borec mi vlastně docela hrál do karet. Pokračovat ve zlepšování sebe sama a tvořit si návyky, které si (doufám) udržím i do dalších měsíců.

Sice už si přijdu trochu pošahaně s tím, že kdykoli jdu něco dělat, hlavně kouknout na hodinky a nebo zapnout stopky ať vím, kolik přesně mi to zabralo času a můžu si to zapsat… Ale myslím, že jsem si v tom našla svojí rozumnou míru. První dny jsem si pomalu ani postel ráno neustala, protože když k tomu přece potom půjdu ještě věšet prádlo a něco vyžehlím, tak minutka k minutce a bodíky za Domácí práce jsou doma. Ale nejdřív přece otužování a potom cvičení a rychle do práce s mobilem v ruce, protože Duolingo je přece Učení a to se počítá… No, začalo mi to trochu lízt na mozek a postel jsem si potom občas taky stlala až večer před spaním, protože na Domácí práce do té doby nepřišla řada. A tak jsem si řekla, že tady nejsem kvůli tomu, abych vyhrávala metály, ale spíš zregulovala jak trávím volný čas. Každý si v tom prostě hledáme to své a je to tak správně. 🙂

Moc všem držím palce, ať si v tom najdeme to, co zrovna potřebujeme. Ať už to je ukojení soutěživosti a získání předních příček, zlepšení denních návyků a nebo prostě jenom uvědomění, kolik čím denně trávíme času. Mě třeba překvapilo, kolik hodin denně věnuju skautu. Tu člověk vyřídí emaily, tu s někým telefonuje kvůli rozpočtu, tu máme schůzku kvůli plesu… A najednou je člověk za hranicí 300 bodů za Vůli, ani neví jak. A to jsem si do začátku Borce myslela, že zrovna skaut mi teďka tolik času nezabere, když aktivně nevedu schůzky… No, aspoň že mi to vlastně vůbec nepřijde, protože to všechno dělám ráda. 🙂

Na co jste díky Borcovi přišli vy a překvapilo vás to?

Pac a pusu!

Kiki