Borcův slam

Nenapadlo mě, jak psát deník borce, a tak jsem se rozhodla, začít tím, co je mi nejbližší.

A to psaním slamu. Já vím, možná se můj způsob liší od ostatních, je pro vás těžší ho číst a objektivně není nejlepší a nedostane moc odpovědí. Číst slam není totiž tak lehké. Mohla bych vám dál povídat kecy v kleci, ale teď už radši k věci. Přeci tu nejsme od toho, poslouchat bláboly.

Píše se druhý týden a místo, které navštívíme je Suezský průpral. Mé moto druhého týdne “své návyky uprav”.

Minulý týden byl….no, šlo to. Nevařila jsem pizzu ani rizotto, ale zato jsem se pořádně bavila a to proto, že jsem měla nové výzvy. Ty mi hojili jizvy na srdci.

Nemyslela jsem si, že bych byla schopna nějak překonat sama sebe. Nevím jak tebe, ale mě vždy ve studené vodě zebe celé tělo. A tak jsem si řekla, že zkusím otužování.

Kupodivu se mi to líbilo. Jsem stále na živu a hodí se to k tématu zálivu. Mám ráda když jsou věci tématické, nebo taky praktické. A to otužování bezesporu je.

Jsem toho názoru, že ve dvou se to lépe táhne, a co teprve v pětseti. Spolu to jde prostě líp. Proto táhněme za jeden provaz, všichni co to čtete zlomte vaz. Já ve vás věřím a uslyšíme se příště zas.