Den: 7. 3. 2024

Minulý ročník jsem po dvou týdnech ztratil veškerou motivaci pokračovat. Nevím jak, prostě frnk, byla pryč. Letos je to jiné. V Roverském kmeni se nás přihlásilo (vlastně ani nevím přesně kolik😅) asi 10, a skvěle jsme se hecovali a motivovali.

Začátek výzvy se mi ovšem ne tak úplně povedl. Tradičně jsem po oddílové výpravě odpadl, a teď mi již pár dní dělá společnost paní Bolest hlavy a pan Rýmička, kteří se shodli, že nejlepší je trávit odpoledne v posteli nadopován Paralenem. Jakoby nestačilo přežít osm hodin v práci (šest hodin stačí k maximálnímu počtu bodů v kategorii Vůle, další dvě hodiny pracuju vlastně přesčas 😁), během čehož mě neustále ruší potřeba smrkání.

Každopádně jsem odhodlán se po vyležení vrhnout po hlavě do zaplnění svých odpoledních hodin užitečnými aktivitami. Chtěl bych se věnovat hlavně čtení, ke kterému se mi nedaří normálně dokopat. Navíc, číst se dá i v posteli.

Obrovskou výzvou bude otužování. Fuj- voda, a FUUJ- studená! Ovšem cesta kolem světa se neobejde bez překonání vodní hladiny. Co už, to se nedá nic dělat.

Na závěr mám přání, jak jsem již psal našemu Roverskému kmeni:

Nepřeji vám štěstí, to tady nehraje žádnou roli. Přeji pevnou vůli a odhodlání v plnění😁

Žvejk

Zdravím všechny Borce a Borkyně☺

Jak jenom začít?

• Už jsem to věděla a měla sepsané.  Jenže 🤣. Musela jsem doběhnout za svým dvouletým synem a stránka se aktualizovala 🤣. A já si bohužel nemůžu vůbec vzpomenout, jaký skvostný začátek jsem napsala 🤣.

Mno což. Tak to napíšeme znovu a jinak 😁.

Jsem ráda, že jsem díky oddílu, kde jsem chodívala jako dítě, narazila na tuhle super výzvu. V tomto roce jakoby mi něco chybělo. Motivace, chuť, kdo ví.  Neuměla jsem se do ničeho vrhnout (teda krom péče a zábavy se synem- 2 roky ☺)

Výzva ledacos změnila už v těchto prvních dnech. Moje výsledky nejsou vůbec valné, ale každý den se snažím překonat ten předchozí 🤣. Při každém zápisu přichází pocit euforie 😍 a nával hrdosti.

Po dvou letech jsem si konečně přečetla knížku 😍 a na druhý den další.

Ale abych se vrátila k tomu proč se příspěvek jmenuje “Myšlenky Mámy”.

Ohledně výzvy mě napadá tolik myšlenek. 🤣 Tady je pár z nich 🤣.

1. Když dělám plank a v 30s mi na záda sedne syn(11kg). Snažím se, ale vydržím 55s a rozplácnu se na zem 🤣. Můžu si to počítat jako úspěšný pokus?

☀ Zatím jsem to tam nepočítala. Plním znova až když syn spí, nebo je něčím řádně zaujat (i když největší sranda je, když se mamka pokouší cvičit 🤣)

2. Když přesáhnu dobu vaření (což je hodina a půl,pokud se nepletu )mužů si poslední půlhodinu dát jako tvoření?

☀ Když se teda snažím vykrajovat ze zeleniny různé kytičky, aby polívka více zaujala mého syna 🤣?

3.Dá se 2 hodinová procházka se synem počítat opravdu jako 2 hodinová? Když po 30 minutách je to spíš debata o tom, proč musíme jít dál a nebo, že sousedům nemůžeme přehazovat kupu s kamením 🤣

4. Je to už cvičení/posilování, když pak celou cestu zpět syna nesu v podpaží? 🤣 (protože si protestně lehl na zem 🤣)

☀☀Mno otázek mám víc a to uběhly pouze 3 dny výzvy 🤣. Ale jelikož jsem napsala už slušnou slohovou práci,tak o zbytku radši příště 🤣.

Děkuji všem, co to dočetli až sem🤣🤦🏼‍♀️. A hodně sil a odhodlání všem ☺️

Rok se s rokem sešel a opět je tu měsíc borek a borců, vlastně měsíce dva. Jsem sama na sebe zvědavá, jak to půjde tentokrát. Loni to bylo o dost snadnější, protože jsem neměla žádných očekávání, jelikož jsem se účastnila poprvé.

Letošní cíle jsou celkem jasné a na první pohled i snadné:

1. dohrát až do konce. Což by se mělo podařit celkem snadno.

2. být lepší než loni. Což bude asi složitější, ale na druhou stranu by to mělo jít.

3. být lepší než Čmelka, nebo alespoň neprohrát o moc. To bude nejsložitější, protože mi má co vracet 🙂

Škoda, že už není vidět stará tabulka, udělala sem chybu a neuložila si ji. Pokud se dobře pamatuji, tak jsem loni byla asi 124 z cca 360 lidí. Letos je nás, pokud dobře vidím, 490. Bude to větší bitva, ačkoli letos vlastně vůbec nebojujeme, ale závodíme kolem světa 🙂

Je stejně zajímavé sledovat, jak se člověku najednou změní uvažování a myšlení. Jakmile jsou za něco body, tak se to dělá i tehdy, když se moc nechce a nebo do teďka „nebyl čas“. Jako třeba na mou starou Yamahu, kterou jsem pořád odkládala a odkládala… až teď mi už 2x dovolila zapsat si body za hudbu 🙂

Přeji nám všem hezké závodění. Řekla bych, že zde platí, více než kde jinde, ono známé olympijské heslo: Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se.

Mějte se všichni tak fajn, jak to jen půjde a užijme si ty dva měsíce 🙂 Nazdar!