Zápis č.1

Minulý ročník jsem po dvou týdnech ztratil veškerou motivaci pokračovat. Nevím jak, prostě frnk, byla pryč. Letos je to jiné. V Roverském kmeni se nás přihlásilo (vlastně ani nevím přesně kolik😅) asi 10, a skvěle jsme se hecovali a motivovali.

Začátek výzvy se mi ovšem ne tak úplně povedl. Tradičně jsem po oddílové výpravě odpadl, a teď mi již pár dní dělá společnost paní Bolest hlavy a pan Rýmička, kteří se shodli, že nejlepší je trávit odpoledne v posteli nadopován Paralenem. Jakoby nestačilo přežít osm hodin v práci (šest hodin stačí k maximálnímu počtu bodů v kategorii Vůle, další dvě hodiny pracuju vlastně přesčas 😁), během čehož mě neustále ruší potřeba smrkání.

Každopádně jsem odhodlán se po vyležení vrhnout po hlavě do zaplnění svých odpoledních hodin užitečnými aktivitami. Chtěl bych se věnovat hlavně čtení, ke kterému se mi nedaří normálně dokopat. Navíc, číst se dá i v posteli.

Obrovskou výzvou bude otužování. Fuj- voda, a FUUJ- studená! Ovšem cesta kolem světa se neobejde bez překonání vodní hladiny. Co už, to se nedá nic dělat.

Na závěr mám přání, jak jsem již psal našemu Roverskému kmeni:

Nepřeji vám štěstí, to tady nehraje žádnou roli. Přeji pevnou vůli a odhodlání v plnění😁

Žvejk