Nějaké to pobavení

Politika je jako kráva na střeše.

Nikdy nevíte, jak se tam to hovado dostalo, a taky nevíte, jak ho dostat odtamtud pryč.

 

 

Zeptal jsem se dcery, jestli neviděla moje noviny.

Řekla mi, abych se probral, že prý žije v 21. století a podala mi svůj iPad.

Proč ne, proti iPadu ta moucha neměla šanci.

 

 

Ježíš v nebi potkal povědomě vypadajícího staršího pána a napadlo ho, že by to mohl být jeho otec Josef. Zavedl s ním tedy řeč:

Ježíš: „Pane, neměl jste náhodou někdy syna?“

Pán: „Ano měl, ale nebyl to můj biologický syn, vznikl díky nadpřirozenému zásahu. A to nebyl jediný zázrak…“

Ježíš: „Vážně?“

Pán: „Po životě plném všelijakého pokušení zemřel jako hrdina, obětoval se za ostatní. Ale pak krátce na to znovu ožil!“

Ježíš: „Zajímavé! Čím jste se živil? Nebyl jste náhodou tesař?“

Pán: „Byl! Jak to víte?“

Ježíš: „Tati?!“

Pán: „Pinocchio?!“

 

 

Doktor mi řekl, že ranní rozcvička mi přidá pár let života…

A měl pravdu. Po dnešních třiceti dřepech se cítím na 85.

Poeta :-)

V neděli ulehám, vidím mailík,

co to asi může být.

Otevřu ho. Vidím Borec.

Zítra se to začne dít.

 

Ale co to, velká změna

novinka mě zarazí.

Že poběžíme kolem světa,

a máme na to 80 dní.

 

Kam bych běhal, já jsem rytíř!

meč a řád je moje věc.

Sbírat známky, boty s krosnou,

nahradilo kabátec.

 

Co mi zbývá, půjdu s davem.

Možná Japonsko uvidím.

Hledám kudy cesta vede,

V tu ránu očka zasvítí.

 

Londýn, Suez, potom Bombaj,

vidím pěkný začátek.

Dále Kalkata, po ní Honkong,

řada různých památek.

 

Tu ji vidím! Jokohama!

v šestém týdnu na mě čeká.

A na poslední dva týdny,

zbývá už jen Amerika.

 

Když to vidím, tak si říkám,

šanci si to zaslouží.

Jen ten spánek, k tomu budík,

ti mi radost neprodlouží.