Milé sestry a milí bratři,
přináším vám básničku, která je výstupem špionáže inspektora Fixe v rámci čtvrté týdenní výzvy.
Báseň bych chtěla věnovat Motyce, jelikož v ní také účinkuje 😉
V malé vísce u Brna,
co jmenuje se Tvarožná,
Švihulka bydlí v domku šedém,
i s malou zahrádkou – tam nyní půjdem.
Vedou tam z obýváku francouzské dveře,
první, co spatříte, jsou žluté keře.
To podél plotu kvete nám zlatice,
již od půlky března zahrádku zdobíce.
Na straně opačné se pne réva vinná,
zatím je holá – ještě je moc zima.
Vyrůstá bujně, přelézá k sousedům,
i oni se tak těší slaďoučkým hroznům.
Vedle je umístěn dřevěný záhonek,
kde přes léto roste spoustu bylinek.
Nyní v něm panuje veliký chaos,
neboť je zarostlý, chytám se za nos.
Až bude venku zas větší teplo,
vezmu si motyku, kýbl a hráblo.
Záhonek zvelebím, vytrhám plevel,
už to tam nebude, jak když řádil živel.
Máta, meduňka, tymián i levandule,
provoní zahrádku – to bude milé.
Chlebík nám ozdobí pažitky šnytlík,
jahůdek nasbírám si plný pytlík.
Úplně vzadu rostou dvě borovice kleče,
jsou tak malé, že je pozoruji vkleče.
Uprostřed vlevo se tyčí mišpule,
ta v zimě plodí dost hnusné bobule.
Hned vedle mišpule raší nám nektarinka,
loni ji bohužel napadla kudrnka.
Snad letos ledoví mužíci nebudou úřadovat,
a my si v létě budeme moct pochutnat.
Tím končí pozorování inspektora Fixe,
já ho pak informuji, co dál bude dít se.
