Zápis č.3

Zápis číslo 3 shrnuje poslední dva týdny. Minulý týden se pokus o sepsání mého snažení z časových důvodu nezdařil.

Začíná přituhovat. Ano, sice je daleko lehčí získat, již neomezen pouze na půdorys postele a bez nemoci, větší počet bodů, ovšem je daleko větším problémem si celý den náležitě rozplánovat, a daného plánu se následně i držet. Zvláště pak, když si naplánujete na zítřejší den seanci dlouhého čtení, které se neuskuteční, jelikož žijete na vesnici, a strýc potřebuje pomoc u zabijačky prasete. Kdo zná, pochopí, jak je rodinná sounáležitost na vesnici důležitá. Sice z toho bylo taky dost bodíků, konkrétně za domácí a fyzickou práci a za čas strávený s rodinou, ovšem ke známce literáta mě to nepřiblížilo.
Stejně tak mi uplavala spousta bodů z kategorie, kde jsem zatím žádné body nezískal. Kulturní život se na vesnici hledá těžko, zvláště, když zde i pracujete, a nemáte důvod nikam jinam jezdit. A když jsme se zrovna vydali s přáteli na dobrodružnou výpravu za kulturou do Prahy, na promítání Pána prstenu s orchestrem, byla sobota – můj odpočinkový den.
Ne, že by mi to přímo vadilo, spíše mne to zamrzelo, že to vyšlo zrovna takto. Ale nehledě na bodíky, zážitek to byl skvělý, šest hodin strávených ve vlaku s přáteli byl užitečně využitý čas, a pohledy cizích lidí, kteří na naši trojici v kostýmech Gandalfa, Aragorna a Boromira koukali často s otevřenou pusou, byly k nezaplacení.
A kromě toho se daří další věci. Pravidelně se ráno protahuji. S knížkami, které dlouho čekali na pozornost, se taky slušně pohlo. Spousta bodů je a bude za dobrovolnictví, když teď vrcholí přípravy chystané roverské výpravy. A motivace mi letos drží i ve čtvrtém týdnu, a to dokonce dost intenzivně. Jen se nesmím dívat do tabulky pořadí, to je celkem demotivující pohled. Ale jinak to jde.

odhodlaný Žvejk