Do té doby, než došlo na letošního Skautského borce, jsem měla povědomí o tomto díle pouze okrajově. Věděla jsem sice, že jde o knížku Julese Verna, téma bylo jednou dokonce i pro krajské kolo ZVaS, ale osobně jsem znala jen z dětství pohádku o lvu Willy Foggovi, který cestoval kolem světa s krásnou kočičkou. Proto pro mne bylo překvapení, že v knize není žádný Willy, nýbrž Phileas…
_________________!!!SPOILER ALERT!!!__________________
Pan Phileas Fogg byl vážený gentleman z Anglie, který měl život uspořádaný přesně na minuty, podobně jako my, skautští borci. Na začátku příběhu přijímá do služby nového sluhu, Jeana Passepartouta. Pan Fogg trávil obvykle své dny v Reformním klubu, zejména pak hraním karetní hry Whist. Jednoho dne, motivován jakýmsi článkem o cestě kolem světa, se vsadil se svými přáteli z Reformního klubu, že dokáže zvládnout cestu kolem světa za 80 dní. Ještě toho dne se společně se svým novým sluhou vypravil na cestu.
V té době došlo ve stejném městě k bankovní loupeži, přičemž popis pachatele nápadně odpovídal vzezření pana Fogga. Podobizna pachatele byla rozeslána do všech možných míst, kam by mohl lupič z Anglie odcestovat.
Phileas Fogg se nejprve pomocí vlaku a lodi vydal z Anglie přes Francii až do Suezu. Zde si ho při výstupu z lodi povšiml policejní inspektor Fix, který hlídal přístav pro případ, že by se objevil zloděj z banky. A hned si všiml pana Fogga, který přesně odpovídal popisu. Vyžádal si proto z Anglie zatykač, na který ale musel čekat, až přijde poštou. Mezitím pan Fogg už odcestoval další lodí do Bombaje. Inspektor Fix jako správný špion neváhal a jal se ho i nadále pronásledovat, zatímco se pod zástěrkou „náhodných“ setkání spřátelil s jeho sluhou Passepartoutem.
V dalších přestupních místech, kterými byla Bombaj a Kalkata, se Fix pokoušel pana Fogga různě zdržet, což se mu nakonec i podařilo, a pan Fogg tak zmeškal loď do Jokohamy. V tu dobu s ním již cestovala sličná indická princezna Auda, kterou zachránil v lesích před rituálním upálením během toho, co zrovna okolo cestovali na slonu.
Pan Fogg ale vůbec nebyl vykolejen a byl odhodlán investovat své peníze, aby se dostal do Jokohamy včas. Po notných peripetiích a léčkách, které nastražil Fix, se mu to nakonec podařilo, a mohl dále pokračovat ve své plavbě do Ameriky. Tady na něj už Fix z právního hlediska nemohl, jelikož se nejednalo o britské území a běžný zatykač již nestačil. Zařekl se tedy, že panu Foggovi v cestě kolem světa pomůže, aby ho pak mohl zatknout opět v Anglii.
Přes Ameriku museli jet naši hrdinové vlakem. Ten ale přepadli Indiáni, kteří během přepadení unesli Passepartouta, a Phileas se vydal ho hledat a zachránit z jejich spárů. To se nakonec zdařilo, avšak pozdrželo to cestu o celý den, a vlak už navíc dávno odjel. Skupinka si tedy vypůjčila sáně s obří plachtou a k východnímu pobřeží dosvištěla po sněhu. Bohužel ale pozdě – transatlantický parník do Evropy byl už pryč.
Dobrodruh Fogg ale nelenil a za nemalý obnos si pronajal jiné plavidlo. Jelikož loď na přání pana Fogga plula co nejrychleji, bohužel cestou došlo uhlí. A tak Phileas přišel s naprosto geniálním nápadem. Za většinu svých zbylých peněz od kapitána odkoupil horní část lodi, kterou rozsekali na kousky a dřevem zatopili.
Nakonec se jim podařilo zavčas doplout až k Britským ostrovům. Jenže to se nesmírně hodilo inspektoru Fixovi, který na nic nečekal a pana Fogga zatknul a uvrhnul do cely, kde si pobyl až do dalšího dne. Pak ale dorazila zpráva, že skutečného bankovního lupiče policie již dopadla, což prokázalo Phileasovu nevinu. Zdržení ve vazbě bylo ale tak velké, že se pan Fogg nestačil dopravit do Londýna včas, a bohužel tak dorazil až po smluveném čase. Sázku tedy prohrál. Alespoň si to tedy myslel.
Zavřel se doma a truchlil nad prohranými penězi. Sázku sice nevyhrál, ale zato získal přízeň indické princenzny Audy, kterou si rozhodl vzít si za ženu. Vyslal tedy sluhu Passepartouta, aby zařídil na další den svatební obřad. Když sluha sňatek dojednával, zcela náhodně se dozvěděl, že je ve skutečnosti o den méně, než si všichni mysleli. Zapomněli totiž na datovou hranici na 180. poledníku, díky které získali celých 24 hodin k dobru.
Passepartout rychle běžel domů a vyburcoval pana Fogga, že pokud okamžitě doběhne do Reformního klubu, sázku ještě stihne vyhrát. A Phileas Fogg, pán svého času, přesný jako hodinky, stanul doslova v poslední vteřině před svými přáteli v Reformním klubu, čímž stvrdil výhru sázky o 20 000 Liber. A tak se stal jednak bohatým ženichem, jednak uznávaným gentlemanem po celém světě.
________________!!!KONEC SPOILERU!!!_________________
Chtěla bych moc poděkovat tvůrcům letošního Borce za toto skvělé téma. Když byla zvěřejněna výzva ohledně seznámení se s příběhem, nenapadlo by mě, že mě knížka bude tak strašně bavit, že budu hltat každé slovo a nebudu se chtít od ní odtrhnout. Velmi přívětivá byla i délka knížky, která bez závěrečného balastu (obsah a upoutávky na další knihy nakladatelství) činí 247 stran. Příběh je doprovázen pěknými detailními černobílými kresbami. Osobně tuto knížku považuji za nejlepší z těch, které jsem během Borce stihla přečíst. Určitě bych se ráda podívala i na film, který si nejsem jistá, zda jsem někdy v hluboké minulosti již náhodou neviděla (jestli jo, tak si to vůbec nevybavuji). A nebo třeba i na tu pohádku 😊
Také mě to namotivovalo k četbě dalších Verneovek – doufám, že budou stejně tak napínavé. Začala bych s Cestou do středu Země, jelikož na toto téma aktuálně plánujeme nový celouniverzitní předmět s názvem „Cesta do středu Země: milníky v poznání naší planety“ (o unikátních geologických objevech pro negeology, něco na způsob Geostorek, viz jeden z mých starších příspěvků) 😉 Tož kdo chodíte na MU a do státnic vám ještě nějaký ten pátek zbývá, nebo kdo se tam budete teprve hlásit, tak si ho za dva roky určitě zapište (pokud to vyjde, měl by se začít učit v jarním semestru 2026) 😊
Zdarec!
Švihulka