Soudné sestry

(Ehm, po třech odstavcích textu se mi tento příspěvek neuložil. Takže znovu a lépe.)

Úžasná Zeměplocha! Nejlegračnější fantasy v této i jakékoliv jiné galaxii!

Tato slova jsou vrytá do paměti všech znalců žánru humoristické fantasy. Terry Pratchett stvořil literární svět, který byl svého času nejprodávanějším fantasy ve Velké Británii. A díky geniálnímu překladu Jana Kantůrka je česká verze Zeměplochy stejně kvalitní jako originál. Pro ty, kteří netuší, o čem tady vlastně píšu: knížky o Zeměploše popisují plochý svět, který je nesený na zádech čtyř obřích slonů, a ty pro změnu stojí na krunýři vesmírné želvy, která putuje mezihvězdným prostorem. A na tomhle světě se panečku dějí věci!

Z úvodu asi jde poznat, že jsem velký fanda Pratchetta (koneckonců i citát pro letošního borce jsem si půjčil od něho). Dal jsem si nedávno za cíl přečíst si více jeho knížek v originále, abych si procvičil své jazykové dovednosti a zároveň porovnal různé vtípky, jména a narážky mezi originálem a geniální českou verzí. No, a minulý měsíc došla řada na knížku Soudné sestry (v originále Wyrd Sisters).

Rychlý úvod: Soudné sestry vyšly v roce 1988 jako šestý díl knížek o Zeměploše. Mezi fanoušky jsou považovány za první ‘kvalitní’ dílo o Zeměploše – zatímco předchozí díly byly převážně satirické až do extrému, Soudné sestry jsou malinko vážnější (ale opravdu jen nepatrně) a mají hlubší témata procházející celou knížkou. Mimochodem – u nás na gymnáziu byly v nabídce jako jedna z možností pro maturitní četbu, takže i to svědčí o tom, že jsou velmi pozitivně vnímané.

Rychlý nástin děje: V malém hornatém království je zavražděn král! Jeho vrahem je jeho bratranec, vévoda Felmet, který, poháněn svoji ambiciózní manželkou, uzurpuje trůn a prohlásí se králem. Loajalistům se podaří zachránit syna původního krále – toho času bezbranné nemluvně. Shodou okolností se toto mimino ocitne v rukou tří místních čarodějek, které spolu obvykle vychází jako pytel koček. Ač se čarodějky nechtějí míchat do politiky, nakonec jim nic jiného nezbývá. A tak dochází k zápletkám, zvratům, záměnám, cestování v čase, a dokonce i k (ah!) návštěvě divadla! Podaří se svrhnout Felmeta a zařídit (relativní) klid a mír? A dokáží se čarodějky vzájemně domluvit a naučí se respektovat jedna druhou? To už vám neprozradím, aby byla nějaká motivace číst.

Postřehy: Soudné sestry jsem četl už vícekrát – možná čtyřikrát (i kvůli té maturitě). Proto jsem si byl vědom většiny detailů, narážek a vtípků, které jsou tam skryté. Samozřejmě, celý příběh je velkou parodií Macbetha, Hamleta, a Shakespearových her obecně (koneckonců, jedna z postav je přímo Shakespearovo alter ego, kdyby Shakespeare byl trpaslík). Vřele doporučuji ty hry zkouknout, protože spousta věcí vám pak v knížce přijde mnohem vtipnější. Zároveň musím vyzdvihnout překlad. Opravdu nejde přecenit, jak moc je brilantní. Za celé čtení jsem našel jednu, JEDINOU (!) pasáž, kde se nepodařilo přeložit slovní hříčku z angličtiny do češtiny, ale tam byla nahrazená něčím podobně kvalitním jako originál. Pane Kantůrku, byl jste legenda.

Samozřejmě, je třeba zmínit i brilantní postavy v této knížce – už jen ta představa, že namísto klasického hrdiny s mečem a královským rodokmenem, hrdinky jsou tři čarodějky – mladá a optimistická romantička, mírně oplzlá rozjařená babička, a seriózní moudrá starší paní (nikoliv stařena). To prostě nikoho předtím nenapadlo, a funguje to tak dobře! Záporná dvojice vévoda+vévodkyně, která si užívá svůj život na hraně šílenství, je podobně skvěle vykreslená. A další postavy jako šašek plnící svou povinnost, příliš přesvědčivý herec, a spisovatel, který předběhl svou dobu – všechno to prostě funguje tak dobře! Zvlášť když pod vším tím humorem je schováno několik zásadních otázek táhnoucích se celou knihou: Co dělá dobrého krále? Co dělá dobrou čarodějku? Nakolik nás tvaruje veřejné mínění o nás samotných? Prostě láska.

Ehm, trošku jsem se nechal unést. Takže závěrem – doufám, že tohle čtení vás třeba navnadilo na Zeměplochu, přidalo vám nějaké ty bodíky, a nebylo úplně nudné! Na konec přidávám pár mých oblíbených hlášek z knihy.

An eldritch voice shrieked: “When shall we three meet again?” There was a pause. Finally, another voice said, in far more ordinary tones:”Well, I can do next Tuesday.”

You couldn’t oppress them anymore you could oppress a mattress.

“A witch doesn’t know a word failure!” “Esme? It means ‘lack of success’.”

“If you could see inside your own colon, you would be horrified.” “Yes, I think I would.”

“Trouble is, just because things are obvious doesn’t mean they are true.”