Šiju, šiješ?

Jeden z mých letošních borco-cílů je trošku posunout moji schopnost šít si na sebe oblečení. Věnuji se tomu už docela dlouhou dobu, ale pořád to není úplně ono. Takže o víkendu razím na kurz, kde snad dobojuju s neúhlednými zipy a výstřihy, které trápí většinu mých modelů.

Kurzem jsem se chlubila na rodinné oslavě. A všichni na mě koukali jak na ufouna se třema hlavama. Kdo by v dnešní době šil doma, když si může všechno koupit? A není to ještě dražší než z obchodů?

Jo, občas se mi podaří za látku dát víc, než by třeba tričko stálo v běžném nákupáku. Protože tak strašnou kvalitu látky vám tu nikdo neprodá. A tím přicházíme k tomu, proč já zkouším šít a myslím, že to má smysl.

Za prvé mě to baví. Miluju proces kdy se z látek stává něco, co mě pak slouží. Za druhé je to docela spolehlivý způsob jak získat eticky šité oblečení. Za třetí, trička z obchodu jsou mi krátká a prostě v oblasti beder už netričkují, čemuž lze při domácím šití snadno předejít. A poslední důvod je zatím takovým zbožným přáním. Takové doma šité oblečení by se mohlo pomalu, ale jistě dostat kvalitou střihu i materiálu do docela luxusních úrovní. Doufám…

Je tu někdo další kdo se snaží skrz borce trochu potáhnout svého koníčka? Nebo někdo kdo šije?

Chci o vás vědět v komentářích.

Všem borcům zdar!

• Lenďa