Je tomu již 143 let, co naše Národní divadlo vzplanulo. Tato historická událost značně otřásla všemi vlastenci, avšak pravdivý příběh, který se za požárem skrývá, je opravdu komický.
V noci ze 12. na 13. srpna začala hořet střecha, zřejmě ze špatně uhašených uhlíků, které nechali na střeše klempíři, jelikož si zahřívali pájky. Celodřevěná budova si říká o snadné podpálení a tak se okolo 17 hodiny rozhořelo dřevěné bednění.
Hasič na obchůzce hrdinně sepnul hlásič požáru. Naneštěstí tak učinil i strážník z vedlejší ulice, dva signály se spojily a na velitelství došla nejasná zpráva, že někde hoří.
Smutné náhody tím však nekončí. Všichni přítomní ve snaze zachránit národní klenot spustili hasící přístroje, čímž poklesla hladina vody, a nebylo možné zdárně hasit.
“Spusťte železnou oponu!” Mělo se tak alespoň zachránit jeviště, avšak jak se již dnes ve školách učíme, požáru podlehlo i to spolu s hledištěm a slavnou Ženíškovou oponou. Všechno tohle zakončil pád velkolepého lustru a střechy.
Prozatimní divadlo spolu s okolními domy bylo uchráněno před rozrůstajícími se plameny. Hasičů na místo mezitím dorazilo pouze 12, což bylo z důvodu proběhlého pohřbu jednoho z jejich řad – všichni se účastnili a hasičské síly tím byly méně početné.
Ještě panují fámy o tom, že hadice, co dovezli, byly moc krátké a nedosáhly do Vltavy.
Jednoduše tato komedie skončila zničením celého sálu a tak se po národním otřesu založila nová sbírka, která financovala výstavbu nového, tentokrát kamenného divadla.
Dodnes se vyskytují pověry o tom, že požár nebyl založen nedbalostí, ale šlo o úmyslný čin, avšak o tom příště….
Kokoska