Aprílový duben

Want create site? Find Free WordPress Themes and plugins.

Ahoj všichni,

po dlouhé době zase píšu zápis a mám tolik nápadů co bych sem chtěla napsat, že nevím jak to nakonec teda dopadne :D.

Na začátek bych asi chtěla říct, že jsem bohužel vynechala dva zápisy, protože nebyl čas a pak jsem byla nemocná. O tom se možná potom rozepíšu. Pak se docela divím, že tu hodně píšete, že málokdo píše a že nemáte co číst. Ale na druhou stranu i ze své zkušenosti někdy ta motivace je prevít, pak není inspirace co psát a já osobně bych se cítila blbě, abych si připsala 100 bodů za deník, kde bych napsala 3 řádky, jak to vidím jinde. Osobně beru deník jako buď svěřování se jak pokračuji s borcem, nějaké rady, typy nebo žádost o radu. Pak se mi hrozně líbí, když sem přidáváte odborné články a člověk se může dozvědět něco nového. Například příspěvek o sushi se mi hodně líbil až jsem na sushi dostala chuť :D.

A teď asi přistoupím k mému aprílovému dubnu.

Co začal duben, tak se mi nějak nedaří……do borce jsem šla letos poprvé a přemluvila jsem i svého přítele a říkala si jaká to bude super motivace a jak se budou naše tabulky lišit, jak nás to posune, abychom se jenom neflákali ve volném času, ale budeme ho moct využít efektivněji. A když třeba budeme spolu uklízet, trávit čas a chodit na procházky a tak, tak to bude vlastně super, že v tom nebudu sama. Jenže!! Motivace ubývá a u přítele o dost rychleji. Řekla bych, že se na to už vykašlal úplně. I proto se asi nebojím napsat sem ,,stěžovací” příspěvek,  protože si ho stejně nepřečte :D. Nejvíc mě asi rozčiluje to, že já se snažím o známku gentlemana a on si přede mnou dává sušenky, poslední dobou je nehorázně sprostý a když chci, aby mi stopnul otužování, tak akorát kroutí očima. Je to pro mě dost demotivující, když nedokáže respektovat, že se o něco snažím. Někdy mě to až ubíjí. Na začátku říkal, že by zkusil známku Siouxů, tak já plna nadšení se každý den snažila, aby se šel protahovat se mnou, bohužel jsem pohořela a proto jí sama nemám ještě splněnou, jelikož jsem začínala několikrát a pak jsem přerušila, protože mě jednoduše vydeptal tak, že bych z plnění ani neměla radost. Ale už to dotáhnu!!! S dneškem mi zbývají už jenom 3 dny!!!
Když jsem získala známku vaření a chlubila se mu, tak nic, reakce žádná. To člověka dost odrazuje!! Nakonec jsem se nějakým způsobem naučila fungovat sama a snažila se ho v tomhle ohledu neřešit. Jenže když jsme šli třeba na procházku, automaticky jsem se koukla na hodinky, abych pak věděla kolik si zapsat bodů nebo ještě hůř jsem se na čas zeptala jeho. A to bylo: ,,Ty si to zase měříš, co? A to nemůžeš jít na procházku jen tak? Mě tohle nebaví dělat něco pro body. Chci dělat věci, protože chci a ne proto, abych si zapsal body.”
No řekněte sami. Není tohle na pěst?? Ale pak jsme byli venku a cinkl mu mobil, že psali do skupiny z práce (podotýkám, když měl volno) a on si samozřejmě musel všechno ihned přečíst, i když jsem mu něco vyprávěla. Nebo jsme v obchodě na nákupu a není nic lepšího než jít s košíkem a nakupovat, když váš partner ani pomalu neví kam jde, protože čučí do mobilu. A tak se stalo, že jsem z borce neměla takovou radost jako předtím.

Teď to všechno vyznívá, že jako kdybych žila s člověkem, který si mě neváží a nemá o mě zájem. To ale není pravda, jen jsem si potřebovala postěžovat :D.

Protože co se týče výzev ohledně jídla, ty jsme zvládly všechny. Jídlo to je naše. Z míst se nám nepodařila akorát technická památka, jelikož ten týden nebyl vůbec čas, abychom to stihli společně.

a co se týče zbytku aprílového dubna?? Strašně moc mě nabudilo, když začalo být krásně a teplo. I mi přestalo být líto, že se tento měsíc nedostanu na brigádu, jelikož jsem si napsala pozdě. Což byla moje chyba. O to víc jsem měla místa a prostoru na výlety a přátele. Asi měsíc jsem si říkala, že si musím z domova přivézt na byt do Plzně (kde studuji) sluneční brýle. Takže jakmile jsem si je tento týden přivezla, od pondělí prší :D!  A další apríl byl minulý týden, kdy jsem si v pondělí pěkně říkala jak to bude super týden, protože mám rozpracovaných několik známek, které stihnu do konce výzvy splnit, protože 3 týdny je dlouhá doba. Jenže co se nestalo. Pondělí ještě dobrý, zvládla jsem praxe, rychle do posilovny, pak na oběd a pak jsme šli do bazénu. V bazénu jsem začala být nervózní, protože jsem zjistila, že asi nestihnu uplavat na zápočet (teď už vím, že ano, protože se předtím šířil v ročníku jiný čas, teď vím, že času je víc a to už zvládnu v pohodě). Takže super užité pondělí, protože cestou z bazénu jsme nakoupili, pak uvařili, koukli na hru o trůny a šli spát. Pak přišlo úterý, můj nejnáročnější den v týdnu, kde jsem se už na 3. cvičení začala cítit trošku divně, ale říkala jsem si, že jsem to v pondělí přehnala. Na odpolední (čit skoro večerní) cvičení jsem už ani jít nechtěla, jak jsem byla unavené, ale přemohla jsem se a šla tam. Ale pak to přišlo!! V noci z úterý na středu mě začalo ukrutně bolet v krku, snažila jsem se to zahnat vším možným. Naštěstí je ve středu jedna přednáška, to jde oželet. Ale čtvrteční plavání nepřipadalo v úvahu. A tak se stalo to, že jsem ve středu lehla a nebyla jsem použitelná na nic. A mé plány na učení a všechno okolo se rozplynuli.

Učení nepřicházelo v úvahu, jelikož přes slzení očí nešlo číst. Přes ucpaný nos nešlo říkat učení nahlas, hlavně bych to ani neudýchala. A přes ležení a nic nedělání a rozplynula i vidina bodů za prokrastinaci. Rozplynul se i sen o dřívější splnění části zápočtu ve škole. Na druhou stranu jsem včera dokázala obhájit jednu ze samostatných prací na počítače a tím pádem část zápočtu hotová! Tak aspoň něco. A také jsem se rozloučila se známkou mazanosti, kde mi zbývá 11 dnů a to už nestihnu. Ještě se pokusím o známku literáta, kde mi zbývá ještě taky dost hodin, ale po rozpočítání bych to měla stihnout!!

Tak mi, prosím, držte palce!

P.S. Jen pro zajímavost……Jak berete audio knížky??
Abych to rozvedla…. Audiknížky poslouchám od mala. Ale jelikož sleduji dost knižních influencerů na instagramu, začínám být alergická na slovní spojení přečetla jsem audioknížku!! A nejvíc mě pak naštve, když si onu ,,přečtenou” audioknihu zapíší do přečtených knih např. na databázi knih :D.
Když jsem teď byla nemocná, tak jsem poslouchala, ale abych si zapsala body za čtení nebo si knížku zapsala do svého seznamu jako přečtenou, to by mě nenapadlo. Tak se chci zeptat jaký na to máte názor vy, jestli třeba nejsem já divná :D.

P.P.S. Koukám, že jsem se rozepsala víc než jsem myslela. Tak prosím napište, kdo dočetl až nakonec, jak dlouho vám to trvalo :D.

Pěkný den!
Píďa

Did you find apk for android? You can find new Free Android Games and apps.

8 reakcí na „Aprílový duben“

Ahoj, šest minut (s krátkou pracovní vsuvkou), takže díky. Já “borcuju” poprvé, ale manželka už hrála, (než se narodila dcera, tak se se sestrou vzájemně hecovaly a já na ně koukal trochu přez prsty; vzpomínám si na procházku, kdy vysmejčila cestu k nádraží, od odpadu. Já to proběh, ukázal sem jí každej “bordel” co sem našel a ona sbírala-kdybych pomáhal, nepočítala by si body) letos sem do toho šel já a ona nechtěla, ale nakonec se stejně hecla, a je jen pár míst za mnou a pozvolna mě dotahuje…
Audiokniha není čtení, ale spíš relax, nebo třeba učení, podle žánru a míry věnovaný pozornosti, ale já je nepočítám vůbec, když si jí pustím třeba u vaření…
Parník

Jak dlouho jsem to četla nevím, nekoukala jsem se na hodinky 🙂

Stejný problém s audioknížkami jsem řešila loni a na přímou otázku mi bylo řečeno, že audiokniha je také kniha. Takže, když je poslouchám během řízení do/z práce, tak si je napíši jako čtení. Pokud bych ji poslouchala třeba na procházce, tak bych se musela rozhodnout, jestli si zapíši jedno, nebo to druhé. Oboje ne.

No a pak tu mám problém třeba ten, že když si čtu nějakou odbornou knihu, je to učení a nebo čtení? Myslím tím čtení odborné knihy proto, že mě to baví. Vím, jsem divná. Je to někdy těžké rozhodnout.

A nebo, jedu autem na schůzku s oddílem, nemám jinou možnost, je to už dobrovolnictví a nebo ne? Já bych do města jinak nejela, jedu tam jen kvůli oddílu. To samé výpravy. Většinou musím z výpravy odejít dříve, takže to udělám tak, že dojedu autem do místa výpravy, sednu na vlak a jedu do města na nádraží, kde se potkáme s oddílem. Pak jsem nějakou dobu s nimi a jedeme tím vlakem tam, kam bylo naplánováno. Před 13. hodinou se odpojím, vrátím se na nádraží, kde čeká to auto, a valím do práce. Jak byste to počítali? Já počítám jen tu dobu, kdy jsem přímo s oddílem, ale přitom je tam hromada času, často i skoro dvě hodiny, které jsem musela věnovat na to, abych na výpravě vůbec mohla být.

Ahoj, tvůj příspěvek mi také trval přečíst okolo 6 minut. Souhlasím s psaním zápisů, zatím jsem sice psala vždy ale občas chyběla inspirace. Pokud jde o Audioknihu, osobně bych ji jako čtení nepočítala. Přece jenom ji posloucháš ne čteš. Jak píše Perník poslech audioknihy je spíš relax. Jinak moc pěkně zpracovaný zápis!
Téra

Ahojky, děkuji za pěkné počtení, a jsem ráda, že tu nejsem jediná grafomanka (to ber prosím jako lichotku ;)) Příspěvek jsem četla 5 minut, i s komentáři 7 min.
Moc Ti držím palce, abys dokázala ještě zvládnout všechno, co sis předsevzala. Stihl mě podobný osud, a to jak s chlapem (ještě nemá ani jeden den otužování, sprostou mluvu a spoustu dalších věcí), který mi akorát pořád říká, ať nehoním body a ať se opovážím nařizovat si budík a zlobí se, že na vycházce zdržuji sběrem odpadků (a ne, neříká to v legraci). Nemoc mě také skolila, ale naštěstí ATB zabrala do dvou dnů, takže třetí den už jsem nemusela tolik lazařit v posteli a i jsem něco stihla 😀

A ještě k audioknížkám – s těmi já nemám zkušenost, nic se nevyrovná papírové knížce 😉 Ale jinak já bych si to pocitově asi dala do kultury. Do četby určitě ne.

Arwen: dilema s cestou na výpravu jsem také řešila, zda si to zapasat už jako dobrovolnictví. Nakonec jsem na výpravě získala dohromady víc jak 300 b. do fialové kategorie, že jsem si body musela rozdělit i do dalších kategorií, tedy cestu autem jsem nakonec pojala jako rozjímání a část výpravy i do sportu nebo čas s přáteli.

Tak mě to s tím čtením tenkrát poradil někdo ze “superborců” čili z Orgů 😀 Tuším, že to byla Škubánek, ale je to jen odhad mé složité a ne vždy úplně dobře fungující paměti.

Já ty cesty kolem práce a výprav nikam nepočítám, beru to jako trochu ztrátový čas, jako daň za to, že bydlím na vesnici a oddíl i práci mám ve městech (a jiných). Stejně tak většinou zaokrouhluji směrem dolů, nechci mít body nečetné.

Ty jo, teď se obávám, že se na mě většina komunity borce bude dívat skrz prsty 😅 ale já audioknihu považuju za čtení úplně normálně. Beru to jako médium, skrz které si čtení knih můžou užít i třeba lidé se zrakovou vadou – a navíc, když někdo konzumuje knížky v Braillově písmu, spíš je čte nebo se jich dotýká? Pro mě audiokniha byla vždycky způsob, jak přelouskat těžší četbu – třeba povinnou četbu do školy. Třeba během Borce se mi podařilo konečně dokončit četbu Bídníků, což je kniha, ke které bych se bez audioknihy vůbec neodvážila. Takže tak 😊

Napsat komentář