Poslední dobou se necítím moc dobře. Fyzicky. Psychicky to není žádná tragédie. Pořád mě něco pobolívá, trápí mě viróza, alergie na jarní stromy, meteorismus, zuby… a cítím se tlustá. A nejen se tak cítím, moje váha mi to potvrdila.
Využila jsem výzvy a snažím se vynechat sladkosti a slanosti. Většinou mi to nečiní žádný problém. Není to v dosahu, nejím to. Jednoduché. Ale…
… výzva se mi daří, den pěkně ubíhá, k snídani jsem vynechala jogurt s mysli, dala jsem si nesladké pečivo. Ke svačince do zaměstnání jsem si koupila krabičku hroznů. Uvařila jsem si kávu a … teď to přijde… ano, KOLEGYNĚ, nic netušíc, se slovy – Vemte si – postaví na stůl čokoládové, mořské plody, Vzala jsem si ulitu, s potěšením jsem se do ní zakousla, nechala rozplynout na jazyku, potom jsem do úst vložila zbytek a zařvala jsem: ” Do pr***e! A výzva je pryč!”
No a tím jsem zabila dvě výzvy naráz.
Beru to s humorem, kolegyni jsem nezastřelila. 😀
2 reakce na „Ulita“
P.S. Ale u srdce mě hřeje vědomí, že k výrobě využili fairtrade kakao.
To jsem takhle kolegyni, která ráda peče, k Vánocům věnovala “pekařku” (knížku s recepty na pečení) se slovy, ať někdy něco upeče a přinese do práce ochutnat. Tento den nastal právě minulý týden a já jí, chudince, musela skoro se slzami v očích říci, že si bohužel nemohu dát a ať to znovu upeče v květnu 😀 Přitom to byly tak oku lahodící vdolečky s kakaovou posypkou 🙂