V tomto týdnu jsem začala pozorovat, jak mě jednotlivé okruhy posouvají jakým směrem. Zjistila jsem, že nejsem schopná nepoužívat 24hodin denně vulgarismy. Šla jsem tedy za svou duší a ptám se jí, jestli je s tím ok, že mluvím sprostě. A ona , že je to v pohodě, když tím nikomu neubližuju. Naštvat se na pomalý počítač v práci je normální a ulevit si je zdravé… Možná se mnou nebudete souhlasit, ale v mém příběhu je absolutní absence nadávek příliš puritánská cesta.
Co mi ale pomohlo k pěknému uvědomění byly dny bez mlsání, včera jsem si dala cheat day o mém volném dnu a zjistila jsem, že sladkosti pořád miluju a chci je v životě. Ale to, že je potřebuju a vyžaduju ( i v nemlsací dny) mi rozkrylo téma, že si jimi možná zaplňuju nějakou díru v srdci, nenaplněnou potřebu, která je skrytá a chybějící utily / radost kompenzuju čokoládou. Zase to chce balanc, ale já umím jíst čokoládu téměř po kilech (po půl kilech určitě 
). Takže to je teď pro mě téma na rozjímání. Také mi nechutnaly večer brambůrky…. Šok! Aneb, když o cheat day zjistíš, že se ti ani moc cheatovat nechce 
. Všem borcům zdar! 
Fialka
1 komentář u „Když se ti ani cheatovat nechce…“
Jooo, to je nejhorší. Celý týden bojuju s odříkáním a snažím se nejíst sladké a pak přijde volný den a nemám vůbec chuť si něco dát.
Jenomže to není tak, že bych zázračně přestal jíst sladké, jen se mi ty vlastní choutky nedaří naplánovat na daný volný den 🤤