Den: 17. 4. 2024

Dnes jsem jako každé ráno zamířila na vlak, abych jela do školy. Už od rána ale bylo něco jinak. Jela se mnou moje mladší ségra, která dnes psala přijímačky. Díky tomuto faktoru se kámošky jako kdyby zbláznili… od rána byly hrozně rozjeté a vůbec celý den ve škole byl nějaký hektický. Po škole jsme se ségrou šly do kavárny, abychom oslavili, že má psaní přijímaček za sebou. Když jsme se vrátili domů, odnesla jsem další ségře oběd (předala jsem jí ho do autobusu), který si zapomněla a odvedla tu první na autobus na balet. Pak jsem měla svůj vlastní čas. Šla jsem na procházku. A ta fakt stála za to. Nádherné počasí, sluníčko… doma jsem se šla učit. Mezitím jsem šila mamce míč na zakázku a připravovala hru na tábor. Celý den byl plný emocí a stresových faktorů, ale moc jsem si ho užila a těším se na další 😀

Ahoj,

už se blíží konec, bohužel, klidně bych se snažil až do prázdnin.

Bylo to super. Ale škoda že nebudu mít tento týden body za skautství hold Čekatelky jsou důležitější.

Ale co už stejně jsem si to užil.

Milan

Ahoj,

jen takhle večer jedna otázka, která přichází asi dost pozdě :D.
Jak řešíte dobrovolnictví? Čistě jenom jako přípravu schůzky, schůzku či výpravu? Já si to započítala i když jsem spolužákům pomáhala s prací, se kterou si nevěděli rady. Ale nějak mi schází inspirace co bych tam mohla dále započítat. Tak bych chtěla vědět, jestli máte další návrhy.

Díky 🙂

Ahoj všichni,

po dlouhé době zase píšu zápis a mám tolik nápadů co bych sem chtěla napsat, že nevím jak to nakonec teda dopadne :D.

Na začátek bych asi chtěla říct, že jsem bohužel vynechala dva zápisy, protože nebyl čas a pak jsem byla nemocná. O tom se možná potom rozepíšu. Pak se docela divím, že tu hodně píšete, že málokdo píše a že nemáte co číst. Ale na druhou stranu i ze své zkušenosti někdy ta motivace je prevít, pak není inspirace co psát a já osobně bych se cítila blbě, abych si připsala 100 bodů za deník, kde bych napsala 3 řádky, jak to vidím jinde. Osobně beru deník jako buď svěřování se jak pokračuji s borcem, nějaké rady, typy nebo žádost o radu. Pak se mi hrozně líbí, když sem přidáváte odborné články a člověk se může dozvědět něco nového. Například příspěvek o sushi se mi hodně líbil až jsem na sushi dostala chuť :D.

A teď asi přistoupím k mému aprílovému dubnu.

Co začal duben, tak se mi nějak nedaří……do borce jsem šla letos poprvé a přemluvila jsem i svého přítele a říkala si jaká to bude super motivace a jak se budou naše tabulky lišit, jak nás to posune, abychom se jenom neflákali ve volném času, ale budeme ho moct využít efektivněji. A když třeba budeme spolu uklízet, trávit čas a chodit na procházky a tak, tak to bude vlastně super, že v tom nebudu sama. Jenže!! Motivace ubývá a u přítele o dost rychleji. Řekla bych, že se na to už vykašlal úplně. I proto se asi nebojím napsat sem ,,stěžovací” příspěvek,  protože si ho stejně nepřečte :D. Nejvíc mě asi rozčiluje to, že já se snažím o známku gentlemana a on si přede mnou dává sušenky, poslední dobou je nehorázně sprostý a když chci, aby mi stopnul otužování, tak akorát kroutí očima. Je to pro mě dost demotivující, když nedokáže respektovat, že se o něco snažím. Někdy mě to až ubíjí. Na začátku říkal, že by zkusil známku Siouxů, tak já plna nadšení se každý den snažila, aby se šel protahovat se mnou, bohužel jsem pohořela a proto jí sama nemám ještě splněnou, jelikož jsem začínala několikrát a pak jsem přerušila, protože mě jednoduše vydeptal tak, že bych z plnění ani neměla radost. Ale už to dotáhnu!!! S dneškem mi zbývají už jenom 3 dny!!!
Když jsem získala známku vaření a chlubila se mu, tak nic, reakce žádná. To člověka dost odrazuje!! Nakonec jsem se nějakým způsobem naučila fungovat sama a snažila se ho v tomhle ohledu neřešit. Jenže když jsme šli třeba na procházku, automaticky jsem se koukla na hodinky, abych pak věděla kolik si zapsat bodů nebo ještě hůř jsem se na čas zeptala jeho. A to bylo: ,,Ty si to zase měříš, co? A to nemůžeš jít na procházku jen tak? Mě tohle nebaví dělat něco pro body. Chci dělat věci, protože chci a ne proto, abych si zapsal body.”
No řekněte sami. Není tohle na pěst?? Ale pak jsme byli venku a cinkl mu mobil, že psali do skupiny z práce (podotýkám, když měl volno) a on si samozřejmě musel všechno ihned přečíst, i když jsem mu něco vyprávěla. Nebo jsme v obchodě na nákupu a není nic lepšího než jít s košíkem a nakupovat, když váš partner ani pomalu neví kam jde, protože čučí do mobilu. A tak se stalo, že jsem z borce neměla takovou radost jako předtím.

Teď to všechno vyznívá, že jako kdybych žila s člověkem, který si mě neváží a nemá o mě zájem. To ale není pravda, jen jsem si potřebovala postěžovat :D.

Protože co se týče výzev ohledně jídla, ty jsme zvládly všechny. Jídlo to je naše. Z míst se nám nepodařila akorát technická památka, jelikož ten týden nebyl vůbec čas, abychom to stihli společně.

a co se týče zbytku aprílového dubna?? Strašně moc mě nabudilo, když začalo být krásně a teplo. I mi přestalo být líto, že se tento měsíc nedostanu na brigádu, jelikož jsem si napsala pozdě. Což byla moje chyba. O to víc jsem měla místa a prostoru na výlety a přátele. Asi měsíc jsem si říkala, že si musím z domova přivézt na byt do Plzně (kde studuji) sluneční brýle. Takže jakmile jsem si je tento týden přivezla, od pondělí prší :D!  A další apríl byl minulý týden, kdy jsem si v pondělí pěkně říkala jak to bude super týden, protože mám rozpracovaných několik známek, které stihnu do konce výzvy splnit, protože 3 týdny je dlouhá doba. Jenže co se nestalo. Pondělí ještě dobrý, zvládla jsem praxe, rychle do posilovny, pak na oběd a pak jsme šli do bazénu. V bazénu jsem začala být nervózní, protože jsem zjistila, že asi nestihnu uplavat na zápočet (teď už vím, že ano, protože se předtím šířil v ročníku jiný čas, teď vím, že času je víc a to už zvládnu v pohodě). Takže super užité pondělí, protože cestou z bazénu jsme nakoupili, pak uvařili, koukli na hru o trůny a šli spát. Pak přišlo úterý, můj nejnáročnější den v týdnu, kde jsem se už na 3. cvičení začala cítit trošku divně, ale říkala jsem si, že jsem to v pondělí přehnala. Na odpolední (čit skoro večerní) cvičení jsem už ani jít nechtěla, jak jsem byla unavené, ale přemohla jsem se a šla tam. Ale pak to přišlo!! V noci z úterý na středu mě začalo ukrutně bolet v krku, snažila jsem se to zahnat vším možným. Naštěstí je ve středu jedna přednáška, to jde oželet. Ale čtvrteční plavání nepřipadalo v úvahu. A tak se stalo to, že jsem ve středu lehla a nebyla jsem použitelná na nic. A mé plány na učení a všechno okolo se rozplynuli.

Učení nepřicházelo v úvahu, jelikož přes slzení očí nešlo číst. Přes ucpaný nos nešlo říkat učení nahlas, hlavně bych to ani neudýchala. A přes ležení a nic nedělání a rozplynula i vidina bodů za prokrastinaci. Rozplynul se i sen o dřívější splnění části zápočtu ve škole. Na druhou stranu jsem včera dokázala obhájit jednu ze samostatných prací na počítače a tím pádem část zápočtu hotová! Tak aspoň něco. A také jsem se rozloučila se známkou mazanosti, kde mi zbývá 11 dnů a to už nestihnu. Ještě se pokusím o známku literáta, kde mi zbývá ještě taky dost hodin, ale po rozpočítání bych to měla stihnout!!

Tak mi, prosím, držte palce!

P.S. Jen pro zajímavost……Jak berete audio knížky??
Abych to rozvedla…. Audiknížky poslouchám od mala. Ale jelikož sleduji dost knižních influencerů na instagramu, začínám být alergická na slovní spojení přečetla jsem audioknížku!! A nejvíc mě pak naštve, když si onu ,,přečtenou” audioknihu zapíší do přečtených knih např. na databázi knih :D.
Když jsem teď byla nemocná, tak jsem poslouchala, ale abych si zapsala body za čtení nebo si knížku zapsala do svého seznamu jako přečtenou, to by mě nenapadlo. Tak se chci zeptat jaký na to máte názor vy, jestli třeba nejsem já divná :D.

P.P.S. Koukám, že jsem se rozepsala víc než jsem myslela. Tak prosím napište, kdo dočetl až nakonec, jak dlouho vám to trvalo :D.

Pěkný den!
Píďa