Lodní deník posádky Fénix
Náročné ráno a náročný den. Vítr nefoukal a ani slunko nehřálo. Stále stejná práce jako včera.
Pochmurná nálada se táhla lodi od přídi až do vrabčího hnízda. Prkna na palubě nesvítila svým medovým odstínem, teď se spíš zdálo, že jsou šedé až černé.
Den došel k závěru a nezbývalo než jít spát. Nebo ne? Byla přece středa a každou středu jsme se vždy scházeli. Ale teď jsme byli na lodi, daleko od veselé muzika a mladých tanečnic. Všem to leželo v hlavě. Až na mladého kuchaře, který byl kopa legrace a smíchu.
Viděl naše tváře a i přes snahu, kterou vykládal celý den, se mu je nepodařilo změnit. Proto se rozhodl něco podniknout.
Vzal starý akordeon a začal hrát známé písně. Za chvíli se k tomu přidal i jeho hlas. Hrát uměl skvěle, ale zpíval dost falešně. Postupně jsme se k němu připojovali, až zpívala celá posádka. Když utichly písně, tak jsme se ještě povídali další hodiny až do pozdní noci.
Nakonec jsme si přeci jen udělali naše setkání. Sice nebylo doma, s tanečnicemi a plným barem, ale co by se vyrovnalo noční obloze s hvězdami?
I přes ne moc podařený den jsme usínali spokojení a veselí.
Dne 6.3. 2024
Lodník Noemi