Ne, Maoi, Spálená výprava
Jak vystihnout atmosféru.
Výprava, kde se opaluje. Nebo získává úžeh (ale to naštěstí jen vedoucí)
Autor: Noemi
Mít výpravu je skvělý, ale mít 4 výpravy, to je nepopsatelné.
Tolik skvělých zážitků a tak málo náhodných hodin.
Snad i vy ostatní zažíváte skvělé výpravy 😁
Lodní deník posádky Fénix
Náročné ráno a náročný den. Vítr nefoukal a ani slunko nehřálo. Stále stejná práce jako včera.
Pochmurná nálada se táhla lodi od přídi až do vrabčího hnízda. Prkna na palubě nesvítila svým medovým odstínem, teď se spíš zdálo, že jsou šedé až černé.
Den došel k závěru a nezbývalo než jít spát. Nebo ne? Byla přece středa a každou středu jsme se vždy scházeli. Ale teď jsme byli na lodi, daleko od veselé muzika a mladých tanečnic. Všem to leželo v hlavě. Až na mladého kuchaře, který byl kopa legrace a smíchu.
Viděl naše tváře a i přes snahu, kterou vykládal celý den, se mu je nepodařilo změnit. Proto se rozhodl něco podniknout.
Vzal starý akordeon a začal hrát známé písně. Za chvíli se k tomu přidal i jeho hlas. Hrát uměl skvěle, ale zpíval dost falešně. Postupně jsme se k němu připojovali, až zpívala celá posádka. Když utichly písně, tak jsme se ještě povídali další hodiny až do pozdní noci.
Nakonec jsme si přeci jen udělali naše setkání. Sice nebylo doma, s tanečnicemi a plným barem, ale co by se vyrovnalo noční obloze s hvězdami?
I přes ne moc podařený den jsme usínali spokojení a veselí.
Dne 6.3. 2024
Lodník Noemi
Lodní deník posádky Fénix
Sluneční třpyt se rozléval po zlatém moři a racci nás svým křikem zvali na palubu k dnešní práci.
Slunce se zpoza šedých ranních mraků pomalu dralo na světlou oblohu. Bylo mírně nad horizontem a svou září nás oslňovalo.
Byl to teprve den, a právě proto, že to byl první den, oči se nám zaleskli a někdy se i neposlušným slzám podařilo utéct.
Byl teprve první den. Uvědomovali jsme si, že na dlouhou dobu opouštíme své domovy a rodiny, ale věděli jsme, že jedna rodina je právě teď s námi na stejné lodi a prožívá to stejné co my.
Den se přehoupl přes poledne. Ani jsme si nevšimli, že rackové už utichli. Loď rozrážela vlny přídi a hnala se k horizontu úžasnou rychlostí.
Večer se nebe zbarvilo červení a malé růžové mráčky klidně pluly dál. I loď zpomalila, jakoby věděla, že spěchat není potřeba.
Ulehli jsme do kajut unavení, ale šťastní a plni očekávání, co přijde dál.
Dne 5.3. 2024
Lodník Noemi
Lodní deník posádky Fénix
Dnes je poslední den před vyplutím. Přípravy vrcholí a všichni jsou v očekávání, co nám tato plavba připraví. Očekáváme bezvětří i bouře, ale budeme připraveni.
Loď je svébytný svět uprostřed širých vod. Někdy voní, někdy ne. Ovšem nikdy nepáchne jako pitevna Ústavu soudního lékařství.
Zítra zvedneme kotvy a vydáme se vstříc nebezpečí a dobrodružství.
Máš poslední příležitost se k nám přidat. Tak pojď!
Dne 4.3. 2024
Lodník Noemi