Velký pátek

Borcovsky skvěle prožitý den. Ráno jsem vstal před pátou hodinou a vyběhl ven. Protože Velikonoce trávíme u rodičů, těšil jsem se, že si proběhnu oblíbená místa svého mládí. Nakonec se z toho vyklubala hezká 13 km trasa, kterou jsem vzhledem k terénu běžel 1,5 hodiny. Viděl jsem asi 18 srnek, jednoho zajíce a jednoho krásného dravce a nechal se uchvátit nádherným východem slunce na Chocholíku.

Ke konci běhu mě napadlo, že bych mohl protažení s posilováním provést na svém oblíbeném kopci, což jsem taky učinil. Bylo krásné se protahovat při vycházejícím slunci, v trávě třpytící se miliony diamantů kapiček rosy. Kvůli rose jsem si taky sundal boty a cestu domů šel bosky, nemile mě však překvapilo, že pěšinka, kterou jsem chodívával venčit psa, je úplně zarostlá a na některých místech zatarasená spadlými ovocnými stromy, protože o sad už se dávno nikdo nestará. Prodírání se bosky ostružinami a hložím mi rázně připomnělo, co je dnes za den.

Po návratu domů jsem si chvíli povídal s rodiči, táta zatím dal nabít baterku do aku nůžek a pustili jsme se do stříhání živého plotu. Tátu bolí ruka, tak jsem se do toho pustil já. Dělal jsem to sice poprvé v životě, ale výsledek nebyl až tak hrozný, jak jsem se bál. Táta mezitím shrabával a odvážel ořezané větve.

Dostříhali jsme akorát včas, abych se stihl vypravit na křížovou cestu, která začínala u Kostelíčka ve 12:00. Protože jsem šel na poslední chvíli, musel jsem indiánským během, ale akorát jsem ji stihl. Letošní křížová cesta byla opravdu krásná, plná myšlenek, které mě oslovily. Chtěl bych se k nim ještě vrátit, musím si ji od otce Otty vyprosit. Po cestě od Kostelíčka jsem se bavil s Onešem, členem bludovského střediska, ve kterém jsem skautsky vyrůstal. Pohovořili jsme o situaci ve středisku, o tom, co dělám na ústředí, apod. — velmi příjemný rozhovor to byl.

Po návratu k rodičům jsem se ještě pustil do likvidaci břečťanu, který pod živým plotem víc škodil než pomáhal, ale tátovi jsem dal úkol, ať mezitím připraví kola, že si vyjedeme na projížďku. Táta totiž potřebuje pohyb a sám se málokdy dokope. Tak jsme vyjeli na bezva trasu, kterou táta vybral. Bylo to jen 26,5 km, ale místy dost silně foukalo. Další 1,5 hodiny sportu zapsáno.

Vrátili jsme se akorát včas, abych se stihl převléci a doběhnout do kostela na velkopáteční obřady. Po jejich skončení jsem ještě chvíli držel stráž u Božího hrobu, takže když jsem se vrátil, děti už byly v postelích a usínaly. A ozval se mi Krtek s žádostí o pomoc s přípravou rádcovského kurzu, takže jsme ještě společně s Pulcem asi 1,5 hodiny na meetu vymýšleli orvávací hru na kurz Traktor. Další body, tentokrát do dobrovolnictví. Když jsme skončili, šel jsem rovnou spát. Částečně ve snaze zapsat si v sobotu body za spánek (což se mi málokdy poštěstí), ale částečně taky proto, že po celodenním půstu jsem byl už pořádně hladový a jak říká kamarád Ajs, “kdo spí, ten jí.” Celkem za tento den 965 bodů — na body to jistě není žádný extrémní výkon, ale večer jsem měl dobrý pocit z plně prožitého dne.

Mimochodem, sobotní ranní běh už šel hooodně ztuha, chyběla mi energie. Skautský borec a půst nejdou moc dobře dohromady.