Temná verze Borce a co by kdyby

Tabulky, čísla, stopky a vše na vteřiny přesně. Udržuj body a hlídej se v tabulce. Každý den nejlepším člověkem, kterým můžeš být. Jenže…

Odeber dobrý pocit.

Odeber dobrovolnost.

Odeber úkoly, které přispívají k vnitřnímu štěstí.

Mysl zamořená myšlenkou na další získání a zmaximalizování bodů při každé činnosti, kterou děláme. Všichni. A právě všichni jsme umístění v tabulce. Kdesi v jiné realitě, kde účast je povinností a kde při nedosažení bodů čeká trest je děsivá.

Výzva Borec, která postrádá slovo výzva a Borec, dostává dystopický nádech. Jen si představte systém tabulek a nekonečných bodů po celý život, který by nám všem udával naší hodnotu a naše příležitosti. Jistě i dnes v mnoha místech se body pomalu stávají realitou. A určování ceny člověka také jistě ve světě najdeme.

Přesto se nedokážu zbavit pocitu, že i bez reprezentace a vizualizace našich denních úkonů v podobě výzvy, žijeme v jedné tabulce, která je jen zamotaná a nemá jednoduchou podobu.

Naším rozhodnutím věnovat se čtením knihy nebo učením se místo prokrastinace, posunujeme se v našem životě. To pouze podoba, kdy na své vlastní oči vidíme náš vzestup či pád, nahání mi myšlenky na drastickou temnou verzi.

Přesto v ní žijeme od narození až do konce. Jen není tak dobře vidět. V kolika výzvách jen žijeme? Do kolika systémů společenství se zapojujeme bez toho, aniž bychom si uvědomovali, že v nich jsme?

Tato myšlenka, primitivní, která napadla jistě každého s pohledem na tabulku, otevírá dveře do dalších námi neviditelných dveřích. Kde jsou – to však stále netuším.