Tento úkol v rámci týdenní výzvy se docela hodil – zrovna jsem četl Foglarův „Tábor svazu třinácti“, který vyšel v edici Skautské deníky (vydává tiskové centrum Junáka, v předchozích svazcích byly např. zápisky A.B. Svojsíka, Jiřího Wolkera nebo Jana Zábrany). Jde o útlou knížku, která je vlastně fotokopií ručně psaného Jestřábova zápisu o táboru ve Sluneční zátoce z roku 1927. Legenda praví, že ji sice věnoval jednomu ze svých oblíbených „gambusínů“ Mojovi Kalousovi, ale skutečným účelem bylo zapůsobit na jeho sestru, slečnu Jiřinku, do které se tehdy 20letý Jestřáb zamiloval – tak je to uvedeno v doslovu k deníku.
Deník samotný je ručně psaným sešitem plným táborových zážitků z pohledu mladého vedoucího tábora. Poznáme v nich zárodky příhod, které pak zpracoval ve svých knihách či komiksových příbězích. Jsou plny různých návrhů a zlepšováků, které pak další desetiletí piloval až k naprosté dokonalosti pro hladký průběh tábora. Možná by dnešní skauty mohlo zajímat, jak to dříve vypadalo (už jen představa toho, jak všechno s sebou vlečou ve velkých bednách několik kilometrů od nádraží nebo jak se snaží vyjít s proviantem, co bylo povinností táborové služby apod.).
Rád bych se ale spíše zamyslel nad celou Jestřábovou tvorbou a nad jeho odkazem pro současnost. O tom by se daly psát – a skutečně píšou – celé diplomové a disertační práce. Osobnost Jaroslava Foglara byla skutečně mnohostranná – z toho hlavního můžeme vybrat spisovatele (velmi často knížky se skautskou tématikou, ale ne jen o ní – vždyť Rychlé šípy byly jen partou kluků (resp. klubem – po vzoru Foglarových klubů Mladého hlasatele – redaktor oblíbeného časopisu pro mládež, který se stal tak populárním právě díky němu může být další významnou rolí Jestřába, ač mu bylo přáno ji vykonávat velice krátce, než přišly zákazy nejprve od nacistů a pak od komunistů). Jindy byly jeho hrdinové dvojice nerozlučných přátel či menší party. Skauting se v jeho knihách objevuje někdy jen jako doplněk děje, jindy jej ve větší míře utváří (prostředí oddílu, např. Pod junáckou vlajkou nebo Devadesátka pokračuje). Vlastně i Hoši od Bobří řeky ve stejnojmenné knize nejsou pravým skautským oddílem (ač realita byla přesně opačná). Ze studia Jestřábova života jsem získal dojem, že skauting jej sice inspiroval, využíval jej při vedení oddílu, ale zas až tak moc jej neprožíval. Že důležitější pro něj byla práce s chlapci a formování jejich charakterů, než lpění na různých oficiálních tradicích. Pak jsem si ale uvědomil, že oddíl se ve 30. letech účastnil řady skautských setkání a akcí a pak – dalších pár desetiletí, kdy jej Jestřáb vedl více méně pololegálně (např. v rámci Klubu českých turistů) byl oficiální skauting zakázán, takže procházet se po městě ve skautském kroji možné nebylo. To šlo snad velmi krátce v období pražského jara a pak až po roce 1989. Asi by bylo zajímavé zjistit, jak by to vypadalo nejen s pražskou Dvojkou, kdyby se historie ubírala jinudy a naše země zůstaly po válce svobodné.
V každém případě i přes všechny nesnáze (nacistická okupace i komunistická diktatura) se mu podařilo oddíl vést nepřetržitě dále a každoročně pořádat tábory (i za heydrichiády, kdy mu tábor započatý přes všechny zákazy po několika dnech nařídili rozpustit), vedl jich celkem 60 a drží rekord v nepřetržitém vedení skautského (ač tajného) oddílu – tedy jako vůdce oddílu byl rovněž fenoménem. Vkrádá se myšlenka, kolik dalších knih by mohl při své úžasné pracovitosti napsat, pokud by mu v tom nebylo více jak 40 let bráněno (potřeboval své myšlenky dostávat ke čtenářům a tak psaní do šuplíku nebylo nic pro něj). V památníku národního písemnictví jsou uloženy kroniky z většiny jeho táborů, čítají další tisíce popsaných stran.
Dalo by se psát dál a dál, podívejme se ale jen na tu diskutovanou otázku – má tvorba Jaroslava Foglara co nabídnout dnešní mládeži? Popravdě jeho dílo je dnes až nekriticky obdivováno generací padesátiletých tatíků, kteří na něm vyrůstali, znají všechny hlášky, mají všechna vydání jeho knih (některé i vícekrát), sbírají cokoli s ním jen okrajově související. Fotkami svých sbírek zahlcují příslušná fóra (proto se taky přidám s aspoň jednou fotkou 😊 Proto se i první vydání („kobesovky“) na aukru draží za mnoho tisíc korun. Samozřejmě knížky vnucují svým dětem – pochvalují si, že i přes časový odstup jsou z některých (asi vede Záhada hlavolamu) nadšené. Tajemno a napětí dokázal Foglar budovat velmi dobře. Dobové reálie a opěvovaná přátelství už dnešní mládeži asi tolik neřeknou. Přijmou ale modernější napodobitele (např. Prašinu)? V každém případě v současné době přibývají nová vydání jak originálních foglarovek (s více či méně zdařilými ilustracemi nových autorů (z nichž svým pojetím ilustrací absolutně vyniká Jiří Grus), tak různých též více či méně zdařilých napodobitelů (ať už jde o pokračování Chaty v jezerní kotlině, komiks o Červenáčkovi nebo prequel o Janu Tleskačovi). Dokonce se vydávají i „retroedice“ s originálními ilustracemi ze starých kobesovek, ty ale často bývají už poškozeny zubem času nebo úplně chybí a tak je kvalita těchto pokusů dost bídná. Ale konečné slovo v tom má jedině a pouze generace vás mladých – čtete ještě foglarovky? 😊
P.S. různé zajímavosti a doplňky k Jaroslavu Foglarovi je možné sehnat na webu Skautské nadace Jaroslava Foglara.