Knihu Nováček Bubáček píše deník napsal jako mnoho dalších knih pro mládež se skautskou tématikou Jaroslav Foglar – Jestřáb. Výrazně se ale liší pojetím, neboť se nejedna o dobrodružnou literaturu, ale spíš o satiru.
Název knihy vyjadřuje i její obsah. Jedná se o fiktivní deník chlapce z Jestřábova oddílu, doplněný o popis jeho rodiny. Bubáček je vylíčen jako silně obézní, mentálně zaostalý, ale vcelku dobrosrdečný nemotora, který zápolí nejen s běžnou skautskou činností a hlavně se svým skautským sokem Lemounem.
Vše je psáno v silné nadsázce a značně zveličeno. Jazyk je velmi květnatý a poplatný době svého vzniku a tudíž pro dnešního čtenáře zastaralý.
Některé příhody jsou skutečně úsměvné, většina je pro dnešního čtenáře vzhledem k historickým reáliím obtížně pochopitelná. Několik momentů je pak ale optikou 21. století vyloženě zarážející, například kapitola, ve které je popsáno domácí násilí, nebo skupinová krádež během školní exkurze.
Kniha se má nejspíš přiblížit dílům jako “Pan Kaplan má třídu rád” nebo Forres Gump, a věřím, že Jestřábovým skautům připadala velmi vtipná, ale dnešní děti by z ní pochopily stěží desetinu. A ani mě jako dospělého čtenáře nedonutila k záchvatům smíchu, spíše k několika pousmáním. Vlastně mi to přišlo spíš jako smutný pokus o křečovitý humor za každou cenu.
Za mě se jedná o nejslabší foglarovku (nečetla jsem ovšem všechny). Je to ale zajímavé počtení v případě, že vás dané období zajímá a jestli si chcete představit, cemu se smáli Hoši od Bobří řeky nebo Rychlé šípy.
1 komentář u „Nováček Bubáček píše deník – recenze“
Souhlasím. Jako děcko jsem chodila do knihovny a postupně jsem si tam půjčovala všechny Foglarovky. Tahle pro mě byla po napínavém a dobrodružném čtení malinko zklamání.