Špu a její myšlenky :)

A máme tady úterý, jediný den v tomto týdnu, kdy můžu splnit týdenní výzvu a něco dobrého uvařit. Ono je to s tím vařením docela složité, protože většinou máme já i můj muž oběd v práci, večeře nevaříme (prostě si doma něco ulovíme) a kolikrát dojdeme pozdě a ani nemáme hlad (alespoň já ne). Vařit pro dva lidi každý den je hrůza. Ale dnes bude dobrá večeře, muž se vrátí ze skautské schůzky pozdě a proto budou tortily s falafelem. Zkouším tento recept.

A jak vypadají mé dny? Jsou od rána do večera nabité, prokrastinace nemá šanci.

Ráno se vyhrabu z postele chvíli po budíku (dávám si ranní chvilku pro sebe, přemýšlení nad nadcházejícím dnem, letmé plánování, očekávání) a jdu snídat. Bez snídaně není den. A pak práce. Ve škole s puberťáky je to někdy složité a také je to moje současná výzva – nepoddávat se tomu a držet si odstup. Světlým bodem jsou hodiny matematiky, která mi přísahám nikdy nešla, o to více si teď užívám, že ji začínám chápat. Ale berte to s rezervou, jde o matiku na základní škole. Každopádně soustavy rovnic jsou momentálně skvělý. Včera jsem se snažila o nich doma básnit, no, nesetkalo se to s úspěchem.

A co po práci? Třeba včera, v pondělí, na mě čekala kolegyně na naše tradiční pondělní kafe a pak hurá za mými vlčaty. Po dvou týdenní absenci schůzek (z důvodu mé nemoci) to byl…záhul! Rozjívení, rozdivočení, ale šťastní, že jsme se sešli. Dokonce mě někteří zastavovali v práci a ptali se, zda už se konečně uvidíme na schůzce. A to pak člověka potěší. Zkoušeli jsme si základní úkony zdravovědy, třeba nalepit náplast v rukavicích (aby si na ně zvykli). Myslím, že se jim to docela povedlo, však pokud se fotka nahraje, posuďte sami. 😀 Každopádně jsem se pořádně nasmáli a užili si společný čas. A o to jde. Na schůzkách se také snažíme zapojovat hry z dramatické výchovy. Jsou krátké, ale intenzivní. Kluci se u nich hodně hýbou a spolupracují ve skupině a docela jim to jde a baví je to. Uvidíme, jaký posun udělají za pár měsíců. Ono totiž vnímat skupinu je fakt těžký.

A dál? Dál byla střediskovka. No, co vám budu povídat. Spousta organizačních záležitostí. Naše středisko je specifické v tom, že jsme složeni z oddílů rozstrkaných do okolních vesnic. Málokdy se sejdeme všichni dohromady. Někdo chodí do práce, někdo bydlí v Brně, někdo studuje v Praze nebo jiných městech. Jenže co s tím? Na minulé radě přišel nápad – inspirovat se Výchovnými poradnami, které vede Australan. Díky za ně! Proto jsme si založili naše on-line Střediskové kafe. Primárně je určen pro rádce skautů a skautek, vedoucí vlčat a světlušek, ale také pro ty, kteří chtějí poznat další členy střediska. Chtěli jsme původně mluvit o výchově a problémech, které na schůzkách nebo při vedení oddílu jsou, poradit, slyšet jiný náhled, také se pochlubit tím, co se nám povedlo, jak nám jde příprava tábora nebo jak se nám povedla schůzka nebo výprava. Zatím to ale vypadá tak, že si povídáme o životě. Prostě a jen mluvíme. A to je dobře. Snažíme se tedy vytvořit prostor, kde můžeme bez obav sdílet cokoliv, kde najdeme pochopení, radu, povzbuzení a inspiraci. V ideálním světě by to bylo skutečné kafe, ale jak říká jeden náš člen “Život není ideální.”.

Výzva Skautský borec pro mě letos přišla v zajímavý čas. Jelikož jsem byla 14 dní před borcem doma nemocná, měla jsem dostatek času přemýšlet a hodnotit, sledovat zajímavé lidi na instagramu a inspirovat se. Už dlouho sleduju Báru. Bára je skvělá ženská, která miluje organizování domácnosti. Má o něm svůj ig profil, web a také spolupracovala s TV. Bára dokáže v domácnosti zorganizovat cokoliv. A to byla výzva. Proto jsem se vrhla na reorganizaci našeho bytu. Vyházela nepotřebné oblečení, probrala skříně, dokonce jsme vyměnili některý nábytek. A jdu ještě dál. Vzhledem k nabitým dnům je fajn, když přijdu večer domů a nezakopávám o hromady věcí a mám si kde uvařit kafe, protože moje minulé já umylo před odchodem nádobí. Bára vydala skvělý diář, který má ve své části tabulku, kde je plán úklidu na každý den. Je to plán, není to dogma, ale může člověku usnadnit život. Navíc mě uklízení hrozně baví a protože vím, že ke cvičení se nikdy nedokopu a už se o to ani nesnažím (mnohem raději půjdu na procházku nebo na výlet), volím si v letošním roce jiné priority. Cílem mého letošního borcovního snažení je omezit čas na sociálních sítích, více číst knihy (nejen ty odborné), vytvořit si nějaký volný čas pro sebe (protože v posledních měsících skautuji skoro 24/7, což je dost nebezpečné) a i přesto, že jsem se letos asi zbláznila a kromě vedení oddílu a vedení vlčat a pomáhání okresu, pomáhám na vzdělávacím kurzu a sama mám v plánu na jeden jet, chci mít ve svých dnech čas na odpočinek, který nebude obsahovat přemýšlení o práci nebo o oddíle. Vědomě si nastavit čas tak, abych s tím byla v pohodě a zvládla všechny důležité úkoly. Protože dobrovolničit je sice skvělý, ale nesmíme u toho vyhořet. Takže si teď jdu zapnout WOW a odehrát své daily questy. Mějte se a nezapomeňte odpočívat! 🙂