Pátek 8. března:
12:10 – odjíždím autem do Města, protože je potřeba vykonat zdvořilostní návštěvu u rodičů a oslavit máminy narozeniny. Cestou musím opatřit kytku. Sice s oblibou mámě říkám, že je kradu na hřbitově, ale raději pro květiny jezdím do květinářství 🙂
asi 13:00 – přijíždím k domu rodičů a jdu na věc.
…
14:50 – Zastavuji u skautského domu střediska Šíp Neštěmice.
14:58 – nacházím dům zamčený, nikde ani živáčka. Píši Honzovy zprávu a dím, že jsem na místě. Odpovídá, že je na cestě, ale že vlak měl zpoždění. A aby toho nebylo málo, tak že musí ještě domů, protože skleróza úřadovala a klíče od kluboven zůstali doma. Navrhuji tedy, ať dorazí ke klubovně jakýmikoli vhodným trolejbusem, že ho domů hodím, protože to bude rychlejší.
15:03 – přijel trolejbus s Honzou, nasedáme do auta a jedeme k němu domů. Je to skutečně nesrovnatelně rychlejší, než čekat na trolejbus nebo jít pěšky.
15:20 – jsme zpět u kluboven, nakládáme věci do kufru a vyrážíme do Prahy. Cestou si povídáme o všem možném i nemožném.
16:30 – po chvilkovém hledání zajíždíme do dvora sběrného místa, vykládáme dovezené věci a pak vyrážíme dál. Já jedu do práce, Honzu vezu sebou, aby nemusel šlapat pěšky na nádraží, které je poněkud z ruky. Navíc se mi s ním dobře povídá.
17:00 – přijíždíme na Florenc, zajíždím na náš dvůr u Negrelliho viaduktu, loučíme se. Honza odchází směr nádraží, já směr personální vrátnice a pak do práce.
21:30 – odjíždím domů. Jede se hezky, je celkem mírný provoz.
asi 23:00 – přijíždím domů a chystám se na spaní. Uléhám před půlnocí, ještě slyším půlnoční zprávy, ale o jejich konci už nevím. Zítra mě čeká náročný den.
Sobota 9. března:
4:45 – zvoní telefon, že mám vstávat. Zjišťuji, že v noci nešel proud.
4:46 – opětovně vypadl proud. Takže batoh balím za svitu baterky. Proud ale občas naskočí, aby během minuty zase vypadl.
5:00 – rozcvička s baterkou tu ještě nebyla. Všechno je jednou poprvé 🙂
5:50 – odcházím z domu, startuji auto a vyrážím přes Tašov, Rýdeč, Všeradiště, Řepčice, Třebušín, Lovečkovice, Hradec, Habřinu, Úštěk a Stvolínky až do Zahrádek. Přijíždím asi tak v 6:32.
6:41 – podle jízdního řádu přijíždí vlak. Sláva! 🙂 U průvodčího kupuji svéráznou jízdenku Zahrádky – Česká Lípa přes Litoměřice Horní nádraží 😀 Celou dobu trnu, abych neusnula a nejela až do Postoloprt.
7:36 – vlak přijíždí do Litoměřic. S potěšením vystupuji a koukám, kde je kdo.
V asi 7:45 – přichází první z dětí a pak postupně další a další.
7:55 – přicházejí vedoucí a začíná šrumec, počítání, jízdenky a podobně.
8:05 – přichází poslední kluk s tátou. Tak jsme všichni 😀
8:13 – odjíždíme směr Česká Lípa. Rodiče zůstávají na nástupišti a Pekelná výprava začíná.
9:09 – z okna vlaku kontroluji auto na parkovišti. Je tam. Začínáme se pomalu chystat na vystupování.
9:16 – vystupujeme v Lípě, chvilku řádíme v parku, protahujeme se a zahříváme těla na provozní teplotu.
asi v 9:30 – vyrážíme směr Peklo, nacházíme vzkaz od Čertíka Diblíka a užíváme si.
asi v 11:30 přicházíme ke Skautské skále, připravujeme ohniště a pouštíme se do přípravy oběda. Mimochodem, batáty upečené v popelu jsou vynikající a skutečně chutnají skoro všem. Včetně mlsounů, jako jsem já. Před časem jsem to na jedné výpravě zkusila a tentokrát jsem jeden obrovský batát nesla již cíleně. Je vynikající, kam se hrabou pečené brambory. A navíc jsem si mohla dělat jídlo s oddílem. A dětem to také opravdu chutná, protože se to je na nich vidět 🙂
12:15 – loučím se s oddílem a odcházím sama směr Zahrádky. Neznámou cestou a krajinou, odkázaná jen sama na sebe, své schopnosti a vědomosti a vybavena jen vědomím, že to musím stihnout.
13:02 – přicházím k autu ve stanici Zahrádky. Chvilku odpočívám, připravuji se na cestu. Přemýšlím, jestli se převléknu do civilu, nebo ne. Nakonec vyrážím tak, jak jsem a riskuji posměšky od některých kolegů.
asi 13:50 – dorážím do Prahy a říkám, si že to krásně vyjde.
…
Z důvodu pohybu nadprůměrného množství pitomců na silnici dorážím do práce až v 14:30.
Rychle si připravím vše potřebné na představení a převlékám se do občanského oblečení. Několik posměšků se našlo, jako vždy, ale na to jsem zvyklá. Nebo si to alespoň namlouvám.
21:30 – nakládám mladší sestru (a její sestru 😀 ) a vyrážíme k domovům.
22:20 – vykládám děvčata v Roudnici a dál pokračuji sama.
23:15 – jsem konečně doma. Proud i plyn fungují.
23:35 – uléhám a propadám se do říše snů. Během několika minut, spíše sekund, nevím o světě.
Na kolegy jsem asi působila poněkud unaveně či mentálně úplně mimo a vy už teďka víte, proč.
Byl to príma den 🙂
PS: Od Skautské skály do Zahrádek je to téměř přesně 5 kilometrů, které jsem ušla za 50 minut. Vzhledem k okolnostem jsem se svým výkonem velmi spokojená 🙂
PPS: Cestou jsem se málem uzdravila, protože jsem potkala snad tisíc lidí, kteří šli ze Zahrádek do Lípy. Já budu tak zdravá :-))