Poprvé jsem na tu knihu narazila v knihovně v dětství. A přečetla jsem ji až teď, ve 28 letech. Proč? Protože body!
Stejně jako mě nikdy nebavil Tábor smůly, tak tato kniha vlastně taky ne. Nebyla jsem schopna ji v minulosti přečíst. Až dnes. A jako jo, chvílemi jsem se usmála nebo zasmála nahlas, ale že bych nad každým odstavcem brečela smíchy, se říct nedá.
Kniha pojednává o příhodách (fiktivních i skutečných) jednoho skauta z Jestřábova oddílu, který je „takytáborník“. S Lemounem si dělají naschvály, skauti si z něho dělají srandu… Píše se tam i o jeho rodině. Kniha má 65 stran a líbí se mi, že je skautská. Nelíbí se mi překlepy a nedostatečná korektura. Jsou tam i obrázky, což je taky fajn.
Tato kniha patří mezi ty slabší. Mezi Jestřábovy největší skvosty se podle mě neřadí. Ale trochu jsem se při čtení přece jen pobavila. A vrátila se v duchu na tábory…