Vybrat si z roverských výzev takovou, kterou bych mohla splnit v rámci výzvy týdenní nebylo jednoduché. Jednak je spousta výzev dlouhodobých a tudíž v rámci jednoho týdne nesplnitelných (Expedice do Rumunska, Šifrovačka, Skautský ples, Stezka Českem), za druhé jich mám vzhledem ke svému věku přes třicet hodně splněno (Férová snídaně, Vůdkyně, Kde leží mé kořeny, Moji rodiče v mém věku). Nakonec jsem se rozhodla pro “Pohled”, což splním pozítří a pošlu ze skautské výpravy zdravici kamarádům do Skotska. (Vídám se s nimi málo, a ačkoliv oni mě pohledy zásobují, já ještě neodepsala).
Ale smysl pro fairplay mi nedal vykouznout z týdenní výzvy tak snadno. A tak jsem si přidala ještě druhou výzvu a to: “Napiš recenzi”. Takže v následujících řádcích vás seznámím s filmem Duna: část druhá. Kdo nechcete spoilery, raději dál nečtěte.
Duna: část druhá
sci-fi, akční, dobrodružný film
rok výroby 2024, 165 minut
původ: USA, režisér Denis Villeneuve
Film navazuje na první část nazvanou Duna z roku 2021 je zfilmovaný podle stejnojmenného sci-fi románu Franka Herberta oceněného cenou Nebula. Děj se odehrává v budoucnosti na pouštní planetě Arrakis, kde se získává vzácné koření s psychotropními účinky. Správou planety je pověřen Leto Atreides, hlava rodu Atreidů. Je ale zrazen a zabit při převratu, při kterém převezme vládu soupeřící rod Harkonnenů. Letův syn Paul a jeho matka Jessica však uprchnou do pouště, kde se spojí s domorodými Fremeny. Po odstranění počáteční nedůvěry si mezi nimi Paul vybuduje silnou pozici, která mu umožní sjednotit kmeny a pokusit se napravit rodinnou křivdu. První film byl fanoušky i kritiky hodnocen velmi pozitivně a nastavil tak pokračování vysokou laťku.
Stejně tak druhý díl byl pojat velmi výpravně. Ubylo sice panoramatických pohledů na poušť, ale vizuál rozhodně nebyl méně působivý. Interiéry fremenských staveb či komplikované oděvy žen z Bene Geseritu byly pastvou pro oči. Vytknout lze snad přespříliš nasvícené a tudíž jakoby černobílé scény z Harkonennské arény. Uměleckým záměrem možná bylo zvýraznit zlo tohoto rodu, ale ve výsledkem byla ztížená orientace mezi množstvím holohlavých osob. Také hudba, kterou opět složil Hans Zimmer opět nezklamala.
Druhý díl byl oproti prvnímu víc nabitý akcí. Ačkoliv jsem se trochu obávala stopáže, děj se odvíjel závratným tempem, takže nebyl čas ani na šeptané komentáře doprovodu, natož na nudu. V průběhu sledování jsem se obávala uspěchaného konce, ale až na jednu vztahovou záležitost nebylo nic odbyto. Motivace a jednání postav bylo čitelné a přehledné, choreografie soubojů povedená. Velmi se mi líbila realisticky ztvárněná jízda pouští na červu, která mě nejspíš vyléčila z touhy naučit se surfovat.
Děj se poměrně přesně se drží knihy, až na dvě , pro mě zásadní, odchylky. Tou první je, že v knize mezi první a druhou částí uplynou tři roky a narodí se Paulova sestra, což se ve filmu nestalo. Druhá výrazná změna se dotkla vztahu mezi Paulem (Timothée Chalamet) a Chani (Zendaya), který i díky absenci těch tří let a klíčové věty (“Ona bude jen má žena, ale ty budeš mít moji lásku.”) eskaluje spíše k rozchodu.
Pokud ale odhlédneme od knižní předlohy, objevilo se ve filmu několik chyb. Například vůdce Harkonennů při útoku na Fremeny nepoužívá na rozdíl ode všech ostatních žádné dýchací zařízení. Nikomu se na rozpálené poušti evidentně nepotí vlasy. Také v závěru probodne Paul svého soka poté, co je sám probodnut. Asi to lze omlouvat tím, že pro vyvolené mesiáše platí jiná pravidla, ale mě to dost zarazilo.
Závěrem bych opravdu doporučila zajít na film do kina, pokud tedy nemáte doma velkoplošnou obrazovku. Počítačový monitor totiž opravdu neumožní vychutnat si výpravu a digitální efekty naplno.