LAJDÁK

Ačkoliv tento článek si pravděpodobně bude odporovat s článkem předešlým, neberte na to ohled. Tohle píšu s velkou dávkou nadsázky, a účelem je pobavit. Děkuji.

Aby bylo jasno, já v zásadě proti turistice nic nemám. Člověk se projde, je v přírodě, a (v případě turistických chat) se může i dobře najíst. Ostatně, já sama se v těch případech, kdy není zbytí, na hory nechám vytáhnout. Má to (pochopitelně) háček. Častým cílem turistických tras, bývají hrady, zříceniny nebo rozhledny, a ty z praktických důvodů bývají na kopci. Dostáváme se k jádru celého problému. Mě nedělá problém jít. Já se nerada trmácím vzhůru po svahu. Navíc, už samotná existence kopců se vysmívá všem amatérským provozovatelům gaučinku (polehávání na gauči) jako jsem já. To by ještě zas tak nevadilo. Já a hory si prostě půjdeme z cesty. Jenže občas prostě není zbití, a na nějakou rozhlednu se zkrátka musí. Například, když za to získáte slušný počet bodů, protože tento úkol je součástí týdenní výzvy. Vyhlédla jsem si rozhlednu v okolí a řekla si, že na radu své maminky zkusím zkratku. To jsem ještě netušila do čeho se namočím. Trasu jsem si vyhledala na telefonu, všechno v pohodě, neodradily mě ani hustě nařasené vrstevnice. Dorazila jsem na místo a co nevidím. Krpál, prudký jak něco, svírající se zemí úhel, který se nebezpečně podobá pravému. Nejsem ale z cukru a tak jsem se navzdory svému zdravému rozumu vydala nahoru. Ve třetině kopce jsem v duchu nadávala na maminku, (dělala bych to nahlas, ale za prvé mi na to nezbýval dech, a za druhé bych tím porušila den bez sprosté mluvy.) V druhé třetině jsem proklínala skautského borce, a než jsem se vyškrábala nahoru, byla jsem na pokraji sil. Vděčit za úspěšný výstup můžu jen porostu, který mi posloužil jako opora, kdykoliv to bylo nutné. (Takže jsem se ho více méně nepouštěla.) Na rozhlednu jsem se nakonec dostala, byť při představě další cesty nahoru na její vrchol mě málem trefil šlak.

Tohle celé ve mě vyvolalo nápad. Tímto proto zakládám LAJDÁK (Klub neochotných turistů a lidí nenávidějících hory) naším heslem bude:

Pokochat se, chodit líně, ale hlavně: po rovině!

Podmínky pro přijetí: zájemce nesmí být členem žádného turistického spolku, musí mít odpor ke kopcům, a to nejdůležitější, musí být ochoten svou lenost spolu s ostatními členy překonávat. Protože když už nadáváte na plahočení nahoru, neměli byste v tom být sami…

Všichni zájemci ať se hlásí v komentářích