Největší výzvou (minimálně pro mě) je den bez sladkého. V minulých letech jsem těch 6 dní vydržela, ale letos se to moc nedaří. Možná je to tím že na sebe netlačím tolik jako v minulých letech.
Např. čtvrtek vypadal nadějně. Celé dopoledne bylo v pohodě, moment kdy jsem si uvědomila že ten den bez sladkého vzdám nastal když jsem se koukla co na oběd přichystali v menze. Postupně jsem projížděla seznam jídel a úplně na konci seznamu jako jediné sladké jídlo byly napsané Bavorské vdolečky. Prosím napište jestli by jste taky podlehli, nebo máte silnější vůli než já.
A v pátek když jsem trávila celé dopoledne v kuchyni a mimo týdenní výzvy zkoušela péct takové ty minitky co prodávají na nádražích. Tak jsem nevydržela a musela svůj výtvor ochutnat. Abych vůbec věděla jestli se mi povedly. Mám totiž mladšího (18 let) bráchu, který by dokázal všechny minitky sníst najednou.
Původně jsem chtěla vytvořit delší zápis, ale celé odpoledne jsem psala seminárku do školy a už se musím pořádně koukat jestli nepíšu nějaké překlepy.
P.S. Původně jsem chtěla do zápisu dát i nějaký obrázek, ale byl by pravděpodobně dost provokativní pro ty co drží den bez sladkého. Takže někdy příště.
Škubánek
1 komentář u „Ach, to sladké“
Já jsem se naučila jíst zdravě v době covidu, takže zrovna mlsání mě ani tak neláká. Vdolečky bych si s největší podobností nevybrala ani mimo borce, tedy pokud by ostatní nabízená jídla nebyly vyloženě nějaké blivajzy 😀 Maximálně jsem zvyklá si v práci dát čokoládku (takové ty čokobonbony Lindt apod.), ale ta zatím odolává schovaná v šupleti (teda spíš já odolávám jí) 🙂