Na své cestě kolem světa jsem narazila na několik zajímavých knih. No a jedou z nich jsou i Vzpomínky z cest od A. B. Svojsíka. V knihovničce čekala už relativně dlouho, ale teďka na ni přišla řada. A když jsem viděla tady v denících jinou recenzi, tak jsem téměř zaklela a polila mne horkost. Naštěstí je ale možné se na knihu podívat i jinýma očima a udělat si vlastní názor, takže věřím, že mé povídání nebude na škodu. A navíc jsem si udržela i den bez sprosťáren 🙂
Takže moje kniha: Vzpomínky z cest
Vydání 1. z roku 1997
ISBN: 80-86 109-00-3
Vydal: Junák – svaz skautů a skautek ČR, Tiskové a distribuční centrum
Kniha je tištěná na hezkém papíru, text, fotografie a malby jsou černobílé, krom poslední stránky s edičním plánem, mapy jsou tištěné dvěma barvami a obálka je vícebarevná. Celkem je tu 75 číslovaných stran a jeden list s edičním plánem a tiráží.
Text je dosti obtížný na čtení, protože je autentický. Redakce do něj zasahovala jen velmi málo, vlastně jsou přidané jen občasné vysvětlivky, jako třeba dnešní názvy měst a podobně. Je použito mnoho obrázků, map a fotografií. To vše hodnotím velmi kladně, je to opravdu zajímavé čtení a poznání toho, jak se cestovalo na konci 19. století a co už dneska asi nikdo nezažije.
Co se mi naopak nelíbí je styl vyprávění, je to takové trochu zmatečné a z mého pohledu dosti nudně napsané. Jasně, je potřeba vnímat to, že text je hodně starý a navíc jej psal ještě téměř puberťák. Kniha dělá čest svému názvu, jsou to skutečně zápisky z cest. Domnívám se, že nebyly určeny pro přímé publikování, ale jako osobní deník, případně jako podklady pro další zpracování. Tak je potřeba k textu přistupovat.
Celkově knihu rozhodně doporučuji, jen je potřeba počítat s tím, že to je fakt starý text a podle toho k němu přistupovat. Člověk si dosyta užije všech možných forem přechodníků a starých větných konstrukcí a obratů. Mladší čtenáři s tím mohou mít trochu problém, ale člověk si na to za chvilku zvykne a pak už to vlastně ani nevnímá.
Audiokniha první: Příběhy ke skautskému slibu a zákonu
Napsal a namluvil Edy, v občanském životě Jiří Zajíc.
Příběhy jsem poslouchala v autě při cestách do z a práce, proto jsem si je do telefonu stáhla. Existuje i verze na YouTube a pochopitelně jsou příběhy vydané i jako kniha.
Nemá smysl se moc rozepisovat o tom, o čem příběhy jsou a jak se mají úkoly v nich naznačené vyřešit, to si musí udělat každý sám. Mám však pár, téměř doslova, připomínek ke zpracování:
1. příběhy čte sám Edy a to je sice hezké, ale kdyby příběhy načetla děcka, bylo by to asi o dost lepší a autentičtější.
2. některé příběhy jsou v ženském rodě a opět tu platí to, že pokud je čte sám Edy, tak mě to trochu tahá za uši. Jasně, člověk si zvykne, ale není to ono.
3. audio stopy jsou udělané tak, že po konci příběhu je konec souboru a tak přehrávač rovnou pokračuje na další příběh. Domnívám se, že by bylo fajn dát tam chvilku ticha, aby se člověk mohl, v případě, že příběhy poslouchá jako já někde na cestě, zamyslet a odpovědět ti. Jistě, pokud to člověk poslouchá s přehrávačem/telefonem v ruce, tak to to není problém, ale třeba já bych ty chvilky ticha ocenila.
Jako veliké plus vidím to, že nahrávky jsou uvolněné zdarma pro použití každému, kdo o to stojí.
Pokud si chcete příběhy také pustit a zamyslet se na vším možným, tak se podívejte semka: https://krizovatka.skaut.cz/skautky-skauti/stezky/ke-stazeni
Audiokniha druhá: Údolí myšího řevu
Napsali: Karel a Nina Neumannovi
Namluvil: Akéla, jinak též Miroslav Doubrava
Vlastně to není audiokniha v pravém slova smyslu, je to načtená kniha na YouTube a pravděpodobně i na ostatních platformách, které Akéla používá, ale které nepoužívám já.
V době psaní tohoto povídání jsou dostupné čtyři díly a za sebe mohu říci, že se hrozně těším na díly další. Je to příběh o jednom táboře, o tom, jak jej stavěli, jak žili a co dělali. A to jak lidé, tak zvířata v jejich okolí.
Kapitoly jsou krásně vypointované, člověk se u příběhu královsky baví 🙂 a říká si, že je to vlastně všude stejné. Přitom ale zároveň příběhy naznačují dobrou praxi toho, jak své táborové a oddílové svěřence vést, jak jim pomáhat a jak je důležité, nechat je občas nabít si kušnu, aby z toho nakonec bylo to dobré.
Co se technické stránky týče, lze poznat, že je amatérská nahrávka, občas ujedou korekce, občas se změní úroveň signálu. Ale vlastně to ničemu nevadí.
Opět velmi oceňuji, že je audiokniha volně dostupná a může si ji pustit kdokoli. A pokud si ji chcete také poslechnout, tak můžete třeba tady: https://www.youtube.com/watch?v=ybby1sIwxsk
Akéla je vůbec dosti plodný autor a interpret, celý jeho YT kanál stojí za pozornost.
No a to je pro dnešek všechno. Třeba se ty moje poznámky budou někomu hodit. A když ne, tak se nedá nic dělat. Já mám radost z toho, že jsem se mohla podělit o své názory a, proč to nepřiznat, ty body za týdenní výzvu se také hodí 🙂
Mějte se fajně.