Když jsem se dozvěděla, že můžu psát zápisy každý týden, chtěla jsem to začít dělat pravidelně, abych měla bodíky. Co myslíte? Ano, správně, nenašla jsem si čas. To až teď, když jsem zklamaná svými výsledky, které jsou posledních pár dní najednou nic moc. Víte, co je kámen úrazu? SPÁNEK. 8 hodin spánku a pak vyhrabání se z postele podle plánu = 180 bodů hned ze startu dne, čímž si člověk zkrátka naběhne. A když je tentýž člověk vysokoškolák s odpoledním vyučováním, vypadá to jako samozřejmost. Taky že se mi to dařilo, nebýt velikonočních prázdnin a výletů, na které jsem si musela přivstat. A jít kvůli tomu dříve spát? Ani náhodou. Tak jsem tu. A naháním si body ztracené spánkem psaním téhle slátaniny 😀
Fascinuje mě, jak šíleně moc mě dokáže namotivovat barevná tabulka s číselky. První dva týdny jsem se ještě mohla porovnávat s dalšími rovery z našeho kmene a cítit peer pressure, než se na to vykašlali. Takže už jsem tu jen já, moje tabulka, a pár set dalších šílenců, kteří se snaží být těmi největšími borci. Ve finále absolutně nezáleží na té velké souhrnné tabulce, protože borec je každý z nás, jenom proto, že jsme do toho šli a protože se překonáváme!
Stejně jako loni, i teď jsem se pustila do otužování. Podařilo se mi tuhle challenge propašovat do každodenní sprchy. Zkrátka se musíte namydlit a pak na sebe pustit studenou vodu. Na minutu a půl. Počítat do devadesáti, tak to dělám já, protože stopky, meh, komu by se chtělo štvát se stopkama. 30 sekund nohy. 30 sekund zbytek těla, na začátku si říkám, že asi umřu, kdo sakra tuhle výzvu vymyslel, už cítím, jak mi odumírají končetiny a mé srdce se mění v kostku ledu a — posledních 30 sekund už vůbec není tak hrozných a na konci si vlastně říkám, že bych si klidně šla zaplavat do toho studeného jezera, vedle kterého jsme bydleli na vůdcákách. Kecám. Zmrzlé jezero nikdy víc, sprcha bohatě stačí, a já si spokojeně zapisuju do políčka další trojku v řadě.
Večer se chýlí ke konci a s tím i můj blogísek, abych stihla ještě nasbírat nějaký ten bodík. Zase se ozvu, pokud mě neskolí kombinace hromady skautských a školních povinností (Jasně že můžu věnovat každý víkend skautu v ten stejný semestr jako mám státnice a bakalářku! *hysterický smích v pozadí*)
