Nazdárek,
dnes jsem se rozhodla Vám trochu přiblížit jednoho z žáků Freuda – Alfreda Adlera. Mnoho z vás určitě slyšelo něco o tom, jak pořadí narození sourozenců ovlivňuje jejich osobnost. Pokud jste někdy toužili zjistit, kdo s těmito teoriemi začal, tento zápis je přesně pro vás.
Malá rada na konec – zápis je poměrně dost dlouhý a spousta jeho částí možná není tak zajímavá, jak byste si přáli, tak je klidně přeskočte.
Přeji pěkné čtení.
Život
Alfred Adler se narodil 7.2. 1870 ve vesnici Rudolfsheim poblíž Vídně jako jeden ze sedmi dětí obchodníka s obilím. Jeho rodina byla židovská, ale on nikdy svůj židovský původ nezdůrazňoval a kvůli větší kulturní otevřenosti později přestoupil na protestanství. V dětství Adler prožíval mnoho těžkých situací, neboť ve třech letech zemřel jeho mladší bratr v posteli vedle něj. Sám Adler dokonce dvakrát jen stěží unikl smrti, a to při autohavárii a poté v pěti letech, kdy měl zápal plic. Jako malý býval často nemocný, trpěl záchvaty astmatu a mohl chodit až ve čtyřech letech kvůli křivici. Přesto se však dokázal začlenit do kolektivu ostatních dětí a prožil sociálně uspokojivé dětství. Adler byl velmi zvídavé dítě a často pořádal pro své kamarády expedice, jejichž cílem bylo pozorování různých zvířecích druhů.
Kvůli svým častým nemocem a předčasnému úmrtí jeho bratra se rozhodl pro studium medicíny. Nejprve se věnoval oftalmologii a poté působil jako praktický lékař.
Adler byl sociálním idealistou. Podle něj může spolupráce jedinců se společností vytvořit přijatelnější prostředí a přispět tak k přežití celé společnosti. K těmto myšlenkám ho přiměla také zkušenost z první světové války, kdy sloužil v rakouské armádě jako lékař. Jelikož ho znepokojovala sociální nespravedlnost a chudoba, stal se příznivcem socialistického hnutí a přiklonil se Marxovým myšlenkám. Se SSSR pak už ale nesouhlasil, tvrdil, že je zkazila moc. Socialistické ideály mu však zůstaly. Na politickém shromáždění se setkal s ruskou revolucionářkou Raissou Epsteinovou. Vzali se, byť byla mnohem radikálnější než on. Trpěla výkyvy nálad Adlera, který se navíc plně věnoval své kariéře a ne jí. Nakonec se ale dokázali snést a vychovali tři děti. Ve 20. letech založil Adler síť dětských poraden, které byly ve 30. letech uzavřeny kvůli politickým změnám. Hodně přednášel, 1935 přestěhoval se do USA, 1937 zemřel při přednáškovém turné v Aberdeenu ve Skotsku.
Adler a Freud
V roce 1902 obdržel od Freuda pozvání do Vídeňské psychoanalytické společnosti, která se scházela každou středu a jejímž cílem bylo probírat různé aspekty psychoanalýzy. Pozvání přijal, ale s myšlenkami Freuda příliš nesouhlasil. O osm let později se stal prezidentem Psychoanalytické společnosti. Kolem roku 1911 však mezi nimi začala rozepře. Adler kritizoval Freuda za přeceňování sexuality, Freud naopak Adlera za přeceňování vědomých obsahů. Rozepře nakonec vedla k vyloučení Adlera z psychoanalytické společnosti. Ten si založil svou vlastní společnost. Individuální psychologie se od psychoanalýzy odlišuje zejména svým důrazem na začlenění člověka do společnosti.
Hlavní body Adlerovy teorie
Hlavními body Adlerovy teorie individuality jsou:
Usilování o nadřazenost
Každý člověk usiluje o překonání pocitů méněcennosti zakotvených v dětství a o dosažení nadřazenosti. Tento hlavní Adlerův předpoklad je v přímém rozporu s tím, jakou důležitost přičítal Freud pudovým motivům a principu slasti.
Společenský důraz
Usilování o nadřazenost prospívá jedinci pouze tehdy, když je sociálně zaměřeno. Sebestředné a antisociální usilování o nadřazenost je regresivní (úpadek k dětštějším formám chování). Například rozmazlené dítě se těžko učí spolupráci.
Cílevědomost
Volba cílů a chování k nim směřované je důležitá část individuální psychologie. Abychom tudíž pochopili jednání jedince, musíme vědět, jaké cíle si zvolili. Životní styl každého z nás úzce souvisí s tvůrčím „já“ člověka.
Sourozenecké pořadí
Ukazatel budoucích postojů a vzorců chování dítěte na základě pořadí narození sourozenců.
Vývoj osobnosti
Když Adler provozoval soukromou praxi ve čtvrti Prater, mnozí z jeho pacientů byli akrobaté. Adler si všiml, že jejich tělesná zjevení byla často kompenzací jiné slabiny jejich organismu. To ho přivedlo ke zkoumání orgánové méněcennosti, kterou později začlenil do své teorie osobnosti.
Pocit méněcennosti
Když se dítě narodí, trpí pocity slabosti. Ty jsou způsobeny vrozenou méněcenností orgánů, orgánové soustavy a žláz s vnitřní sekrecí. Tato skutečnost zvyšuje pocit slabosti a bezmoci, který se rozrůstá do silného komplexu méněcennosti. Pocit méněcennosti by se dal označit jako situace nedostatku, který podle Adlera podněcuje k výkonu a pokroku k individuálnímu cíli. Je to psychologický jev s fyziologickou příčinou a může se rozvinout v komplex méněcennosti.
Usilování o nadřazenost
Touha po změně situaci nedostatku na situaci dostatku. Toto úsilí může být zdravé, ale i nezdravé. Ve své zdravé podobě je nadřazenost totožná s růstem a sebe uskutečňováním osobnosti. Ve své nezdravé formě má regresivní projevy.
Sobecké usilování o nadřazenost
Sobecké pokusy bojovat o moc nebo antisociální usilování o nadřazenost vedou k poruchám, přecitlivělosti, nesnášenlivosti či touze „postavit se sám celému světu“. Toto stadium přichází v poměrně brzkém dětství a může vykrystalizovat v poruchu dítěte.
- Rozmazlené dítě
– Má od narození zaručené výsadní místo, aniž by se o to snažilo
– V dospělosti mají pocit, že se k nim ostatní chovají špatně a křivdí jim
– Pokaždé tyranizují druhé lidi
– Požadují splnění všech svých požadavky - Zanedbávané či nechtěné dítě
– Nenaučily se spolupráci a nezakusily lásku
– Negativní postoj k životu i společnosti, nedůvěra, podezíravost
– Neočekávají získání cti či úcty pomocí druhým
Cíl vývoje osobnosti: sociální cit
Sociální cit
Sociální cit je znakem dobře přizpůsobené osoby. Toto přizpůsobení se vytváří již v dětství a má na něj velký vliv matka. Zjednodušeně se dá sociální cit popsat jako spolupráce jedince s ostatními. Sociální cit se pak rozšiřuje a vyvíjí ze vztahů s ostatními dětmi, vrstevníky a vyzrává ve spolupráci s dospělými spolupracovníky a členy širšího prostředí.
Individuální životní styl
Individuální životní styl zahrnuje znaky, rysy a způsoby chování, vyjadřují pokusy o kompenzaci, kterých člověk užívá k překonání pocitů méněcennosti a k usilování o nadřazenosti. Vliv na životní styl má také rodina. Adler také vyjádřil své přesvědčení, že životní styl významně ovlivňuje jak psychické, tak somatické složky osoby (např. odvážný jedinec bude mít jinak stavěnou postavu). Plány budoucího života jsou ovlivněny nejen dětskými zážitky (jak tvrdil Freud), ale i subjektivním očekáváním, to bývá dost často nerealistické.
Fiktivní finalismus = mnohé cíle, které si lidé volí, jsou fikcí, ale mohou být užitečné, protože poskytují jednotný vzorec usilování člověka, který by jinak bloudil
Klasifikace životních stylů vyplývá z chování jedince k okolí (sociální cítění) a ze stupně aktivity, kterou člověk využívá při řešení svých vnitřních i vnějších problémů. Stupeň aktivity jedince je utvářen v nejranějším dětství na základě osobních zkušeností dítěte s tím, co shledává jako úspěšné.
- panovačný, vládnoucí: aktivní, málo sociální
– Byl Adlerem identifikován jako první. Tito lidé jsou potencionálně nebezpeční pro svou agresivitu a egocentričnost.
2. zištný, chtivý: snaha získat co nejvíce od druhých, ale sám dát co nejméně
– To je podle Adlera nejběžnější životní styl. Jsou to lidé, kteří parazitují, závisejí na ostatních. Dnes by se této styl dal označit jako konzumní. Jsou to lidé, kteří čekají od druhých, že budou uspokojovat jejich potřeby
3. vyhýbavý: málo aktivní i sociální
– Je rovněž sociálně neužitečný. Tito lidé dávají přednost zavírání očí před problémy. Zvláště se vyhýbají situacím, kdy by jejich pocit méněcennosti mohl být posílen. Podle Adlera jsou tito lidé nejčastějšími klienty psychologů.
4. sociálně užitečný typ
– Adler jej nijak podrobně nespecifikuje. Je to pro něj jedinec, který je v sociální a osobností normě. Jedině tento typ může být považován za plně rozvinutou, harmonickou osobnost.
Tvůrčí „já“
Tvůrčí „já“ je přirozený výsledek pozitivního a zdravého životního stylu. Každý může utvářet svůj život a tím ovlivňovat okolí. Může se projevovat trvalou potřebou smířit individualitu a jedinečnost člověka s jeho sociálně zaměřeným, spolupracujícím postojem. Adler měl vizi nové společnosti, v níž by jednotlivec sledoval takové osobní cíle, které by byly plně v souladu s pokrokem lidstva.
Sourozenecké pořadí
Ukazatel budoucích postojů a chování dětí
Prvorozené dítě – nevýhoda – musí ustoupit ze středu dění, když se narodí druhé; pokud je to příliš brzy, trpí, cvičí se k osamělosti; pokud se na to může připravit, může to být přínos
Druhé, prostřední děti – nemusejí snášet odstrčení; rodí se do vyvážené sociální situace; starší sourozenec je jim podnětem k většímu úsilí o úspěch; závodníci – stále spěchají, aby dohnali toho prvního
Nejmladší děti – obvykle rozmazlovány; špatně si vytvářejí pocit sounáležitosti; spolu s nejstaršími dětmi náchylné k poruše přizpůsobení
Je nutno ale zdůraznit, že v době, kdy Adler tuto teorii prosazoval byly poměry ve společnosti zcela odlišné od dnešní společnosti. Už já na sobě a svých sourozencích pozoruji rozdílné vlastnosti než které nám přisuzuje tato teorie. Myslím si, že to také velmi silně určují rodiče, jejich styl výchovy a povaha jich samotných. V té době také nebylo příliš časté mít pouze jedno dítě, proto nejsou teorie o jedináčcích příliš rozvedené či přesné.