Ahoj,
dnes se s vámi chci podělit o svoji trochu štěstíčka (v neštěstíčku) a jak se mi těsně podařilo získat známku rampouchu.
Je to moje první známka, na kterou jsem proto také náležitě pyšná.
Považuju ji za “zadostiučinění” po letech pokusů o otužování, které se u mě jako víceméně úspěšné zabydlely až poslední rok.
Když jsem v tabulce objevila možnost získat body za otužování, volba byla jasná. První den to ale nešlo vůbec, druhý den už tak trochu ano. Až téměř po týdnu jsem zjistila, že pokud navýším dobu otužování na trojnásobek, dostanu za to nejen trojnásobek bodů, ale navíc za 2 týdny můžu mít i známku. A tak plán byl jasný, i když ne tak jednoduchý, jak jsem si myslela.
Doma v koupelně se ještě jakž takž dá otužovat, ale co na výpravě? V půlce března se mi do městské stoky, alias potoka lehat moc nechtělo – víc kvůli nevábnému korytu a divákům v podobě pejskařů, než kvůli teplotě vody.
Naštěstí jsem v tajné části vypůjčené klubovny objevila sprchu. Uff.
Body za výpravu získány, jedeme do finále.
A to bylo více než dramatické z důvodu plánované rekonstrukce koupelny s uzavřením hlavního vodního zdroje u nás doma. A teď přichází ta trocha potřebného štěstíčka: 12. den otužování jsem dokončila doslova 5 minut před příchodem řemeslníků.
V tabulce už se mi modrá první známka, ze které mám velkou radost, a v otužování budu po zprovoznění koupelny samozřejmě pokračovat dál 🙂
I tobě přeju nejen sílu vůle, ale i trochu toho štěstíčka při získávání borcových známek!