Borec na mateřské

Ještě přikládám svůj archivovaný zápis do deníku z té doby, můžeš se inspirovat 🙂 A ostatní si můžou taky počíst a nahonit nějaké body za čtení 🙂

Mimi borec aneb den borcomatky

Zdarec borky a borci!
Letošní Skautský borec je pro mě trošku jiný, protože se mi v lednu narodilo miminko. Celé to vlastně začalo během loňského Borce, kdy byl na začátku dubna syn Viktor stvořen 😊 Tím byl jeho osud zpečetěn, a letos tomu nemohlo být jinak, než že se Borce zúčastní se mnou. Ve svém zápise bych vám chtěla přiblížit, jak zhruba vypadá takové běžné denní plnění aktivit s mimčem 😉.
V zásadě se půl roku po porodu nedoporučuje náročnější cvičení. Takže v kategorii Intenzivní cvičení mám docela smolíka. I když tam bych asi neměla moc bodů ani normálně, jak se znám 😊. Co se týče Vytrvalosti, tak běhat s miminkem se stejně nedá, s kočárem to také asi nebude žádné terno a na sedačce na kolo by ještě neuměl sedět. A než spolu budeme moct jít pořádně plavat, to asi ještě nějaký ten pátek potrvá. Z porodnice mám doporučené cvičení, které by se dalo zařadit do sekce Protahování. Bohužel mám ale za celý den tolik jiných důležitějších aktivit, že jsem se k tomu zatím nedostala. Ale těším se na to a doufám, že co nejdříve s tím začnu (edit: včera jsem začala, třeba to dotáhnu i na řád 😊). Tady mě zachraňuje snad jedině Série, protože máme v domě schody a přebalovat chodím do patra a pak zase dolů. Takže za celý den mám pořádně našlapáno, dokonce i se zátěží 😊. Cvičení na Výdrž se pak hodí jako vycpávková aktivita hluchých časových oken, ale je to docela náročné, když člověk prakticky rok pořádně necvičil. Občas se najde i přebytek z procházky, který si lze zapsat jako Sportování, to je ale spíš vzácnost. Obecně bych se ráda v Chrabrosti angažovala více, neboť jsem si letos dala za cíl během Borce zhubnout 5 kg, které mi ještě zbyly navíc po porodu. Zatím pouze 2 kg dole, je to velký špatný…
Co se týče Školy, jsem teď v posledním ročníku a všechny povinné předměty už jsem si splnila s předstihem, takže do školy fyzicky chodit nemusím. Jediné, co mi zbývá, je napsat disertační práci. A na to teď také není úplně čas. A abych se věnovala dobrovolně Učení, když už mě nečekají žádné zkoušky, a státnice už mám také úspěšně za sebou, na to opravdu nemám časovou kapacitu. Vlastně jsem měla ještě rest z minulého semestru za Pomoc při výuce blokového volitelného předmětu. Vzhledem k tomu, že jsem tam měla jen dvě studentky (ano, na našem oboru Geologie se dveře netrhnou), tak jsem si je pozvala k nám domů, že jim to odvykládám. Ale holky byly tak nadšené z Viktora, takže jsme si z toho udělali spíše zábavné odpoledne a Vystupování se tedy nekonalo. Takže rain check 😊.
Spíše teď dodělávám Práci na projektu (článku), který jsem si v dobrém rozpoložení nasmlouvala loni v únoru, kdy jsem ještě netušila, že za pár měsíců budu těhotná a absolutně nebudu práci zvládat. Termín odeslání článku je do konce března. Moje původní naivní představa byla stihnout to do Vánoc, abych pak už měla od toho pokoj a mohla se v klidu věnovat miminku, ale to jsem se šeredně přepočítala. Během roku jsem měla tolik jiné práce – článek k disertaci, chystání svatby pro kamarádku, jiný projekt do školy, státnice, a do toho psychické a zdravotní problémy, včetně pobytu v nemocnici. Suma sumárum, dostala jsem se k tomu až na konci listopadu, a to jen hodně okrajově. Naštěstí se mi po porodu vrátily síly, a tak se snažím to dohnat a stihnout, co to jde. Viktorek je moc hodný a skoro vůbec nepláče, takže mohu v klidu pracovat, i když za normálních podmínek nedávám víc než půl hodiny, max. hodinu denně. S blížícím se deadlinem jsem ale musela pořádně zabrat a v posledních dnech jsem prakticky veškerý čas mimo kojení, jídla a jiného nezbytného obstarávání domácnosti věnovala Psaní toho zpropadeného článku. A to až tak, že se mi to částečně překulilo i do Tvoření. Aktuálně jsem dospěla do fáze, kdy mám ze své strany v zásadě hotovo, už pouze s kolegy – spoluautory řeším drobné finální úpravy. A tak se konečně mohu věnovat Psaní rytířského deníku.
Pravidelná práce pro oddíl či jiné Dobrovolnictví teď bohužel muselo jít také stranou. Ale chystáme se s prckem na stanoviště na Závod světlušek a vlčat a v létě snad vyrazíme i na tábor, alespoň na pár dní nebo na týden. Jak jsem již zmínila, část dne se věnuji Práci v domácnosti. A to zejména nekonečnému příběhu zvaného praní & žehlení. Nejen, že je pořád co prát, protože ti moji dva chlapáci mají hroznou spotřebu oblečení (oni to prát, věšet a žehlit nemusí, že jo 😊). Podobně je na tom mytí nádobí a úklid kuchyně. Tak jistě, nádobí je potřeba, ale umývat linku je vyloženě sysifovská práce 😀 Protože když člověk každý den Vaří, pak se nádobí i svinčík stále dokolečka hromadí. Jak jsem se již zmínila, snažím se zhubnout, proto alespoň vařím zdravá jídla, když nemám tolik prostoru na cvičení. Určitě všem mohu doporučit recepty podle Břicháče Toma, minulý rok se mi díky jeho jídlům podařilo zhubnout 12 kg za 4 měsíce. Pak mi do toho ale hodilo vidle těhotenství 😀 Na zdravou stravu jsem si už za ten rok docela zvykla, a tak mě to ani moc neláká porušovat Den bez mlsání.
Nejvíce času mi během dne zabere kojení, které by se samo o sobě dalo započítat do kategorie Přátelé a rodina. Tam ale časová dotace není neomezená a 2 hodiny zdaleka nestačí. Naštěstí se při tom dá dělat celá řada dalších rozličných aktivit, kupříkladu takové Rozjímání. Nejraději ale při kojení Relaxuji u nové hry na PS4 – Horizon: Forbidden West, kterou určitě doporučuji všem, kteří už hráli první díl Zero Dawn. A kdo nehrál, ať určitě zkusí. Za mě asi nejlepší hra, co jsem kdy hrála (a druhý díl je ještě lepší). Občas u toho také Čtu knihu – od sousedky mám vypůjčeno spoustu užitečné litaratůry ohledně péče o miminko. Když není nazbyt, Sleduji zprávy, ale ty mě nebaví a dělám to jen kvůli bodům, přiznávám. To, co se děje na Ukrajině, je k pláči, a dokonce se mi o tom zdají i zlé sny. Takže za mě je lepší to nesledovat.
Na vlastní koníčky pak už zbývá jen velmi omezený čas. Nejlepší jsou Procházky, které si užívá i Viktor v kočárku. Hledáme společně kešky a při tom se také staráme o Čistou zem. Viktor má také moc rád Hudbu – ráda mu hraji na klavír a on hezky poslouchá a někdy si u toho i pobrukuje 😊. Čas od času si s manželem zahrajeme také Společenské hry. Nejraději mám šachy, ale on je se mnou moc často nechce hrát, protože ho vždycky porazím 😊. Co se týče Kulturního života, pak s takto malým miminkem je návštěva divadla, koncertu či jiné veřejné akce takřka nereálná. Proto se přiznám, že abych mohla mít alespoň nějaké body v této kategorii, plním ji dle loňské kovidové varianty a poslouchám přednášky on-line.
Sprosté mluvy se celkem úspěšně snažím vyvarovat, už kvůli dítěti. Uklouzlo mi to ale na návštěvě mé drahé maminky, která mě zahrnula hromadou nevyžádaných rad, z čehož mě dorazila věta „Přestaň už kojit a dej mu radši dudlík!“ A na to mi ujelo něco o vykastrovaném příslušníkovi rodu tur domácí :D. Otužování je úkol, který se mi líbí, večerní osvěžení v rámci Osobní hygieny je fajn. Ale 1,5 minuty? To je vražedné. Už loňská minuta byla celkem masakr. Ale co by člověk pro body nevydržel, že? Inu, přeci jen je tu něco, co fakt nedávám, a to vydržet bez Prokrastinace. Za to mám za celou výzvu body jen 3x, a to právě z pobytu u mamky, kde na to ani moc nebyl čas.
A v poslední řadě je tu Spánek. No, v tomto případě jsem velice vděčná za to, že je v pravidlech dodatek „nebo se o to snaž“. Naštěstí, v porovnání s jinými kamarádkami s dětmi, jejichž miminka se budí třeba každé 2 hodiny, tak Viktorek se budí maximálně jednou za noc, a už hodněkrát se mu dokonce podařilo spát opravdu celou noc těch 8 hodin. Je to zkrátka velmi soutěživý typ už od samotného dne narození, a také si chce nejspíš nasbírat nějaké body 😊. Se Vstáváním na budík mám ale docela problém, ač opačný, než bylo asi původně zamýšleno, protože se často budím už třeba hodinu před zazvoněním, jak je teď ráno dříve světlo, a tak jenom ležím v posteli a netrpělivě čekám na zazvonění, abych mohla vyrazit vstříc novému dni plného úkolů a Radostných prožitků nejen s mrňouskem.
Své dlouhé povídání, za které mě doufám neukamenujete a budete mi naopak vděční, že si můžete zapsat body za Čtení rytířského deníku (aniž byste to museli číst několikrát dokolečka), bych ráda zakončila takovým hezkým Uvědoměním s vtipnou pointou. Každý den jsem vděčná za to, že mám takové krásné, hodné a zdravé miminko. I když těhotentví bylo extrémně náročné (fakt nevím, kde se vzalo pořekadlo, že to má být nejkrásnější období v životě ženy), výsledek stál rozhodně za to. A i když s miminkem nestíhám nebo nezvládám vše, co bych chtěla nebo na co jsem byla dříve zvyklá, tak bych určitě neměnila. Život je teď také zábava, i když zase trochu jiná než předtím. A nakonec, abych dodržela pravidla úkolu, je nutné si uvědomit, jak to miminko vzniklo :D.

Mějte se fajn, milujte se a množte se! 😉
Švihulka