Tomek – 27.5.

Ahoj borci. Naše společné snažení se postupně uzavírá a já po měsíci vydávám svůj druhý den borce. Den jsem si vybral úchvatný, leč namáhavý. Včera jsem se dostal se spolužáky z Obroku rovnou do Janova nad Nisou, kde nás čekal náš třídní výlet. A o dni, kdy budeme na školním výletě je tento popis. 

Vstali jsme kolem osmé ráno, rozlámáni, pač jsme po týdnu ve stanu spali na rozkládacím gauči (postele na nás nezbyly). Protáhl jsem se, udělal pár dřepů a šel jsem na snídani. Dneska nás čeká velice fyzicky náročný den. Vyrazili jsme na nedaleký lanový park. V životě jsem nebyl na lanovém parku, byl jsem proto pořádně vystresovaný, cože mě to zase čeká. Cesta to byla náročná, leč přežili jsme všichni. Některé překážky byly náročné, některé primitivní. Nejtěžší byla podle mě lanovka. Spustil jsem se do prázdného prostoru a od protějšího stromu, kde jsem se měl chytit a přistát, jsem se odrazil zpět a musel jsem to doručkovat. 

Po lanovém parku nás čekal oběd, kde jsme měli trochu kreativní chvilku s příbory, dali jsme si dobrou rajskou a po obědě nás čekal výlet na horských koloběžkách. Čekala nás dlouhá cesta k protržené přehradě. Jeli jsme okolo vodní nádrže Josefův důl, kde jsme se rozhodli, že místo k přehradě pojedeme flexit na Novou chatu, kde bylo skvělé občerstvení. Poté jsme se postupně vraceli přes dřevěné chodníčky kolem vodní nádrže Bedřichov. V Bedřichově jsme najeli na silnici a uháněli z kopečka zpět do apartmánu, kde jsme bydleli.

Po příjezdu na pokoje jsem dal sušit stále mokrý stan z Obroku a po večeři a návštěvě místního krámku jsme se pustili do přípravy ohně. Večer jsme si pekli buřty a během toho jsem měl kreativní náladu. Na kámen jsem namalovat iniciály naší třídy. Označení teritoria je přece naprosto normální ne?

Poté jsme si zazpívali pár písní za doprovody kytary a nakonec si zatancovali kolem ohně Kolem jedenácté, kdy začalo pršet jsme zapluli na pokoje. Podpořeni dobře rozjetým večerem a naším heslem:” Noc je ještě mladá” jsme si s pár lidmi povídali o životě a trochu filosofovali. Nakonec došlo i na pár komplimentů. Kolem jedné jsme byli vyčerpáni mluvením, nebylo co jíst ani pít, tak jsme zamířili do svých postelí.

Byl to velice náročný den a když si to nyní čtu, říkám si, jak skvělý den to vlastně byl. Já přeji všem borcům a borkyním šťastný dojezd soutěže a snad se někdy udělá nějaká slezina hráčů :D 

Napsat komentář