Hanča – 11. 5. 2019

Tak jsem se po pár dnech konečně odhodlala sepsat svou sobotu. Budík zvonil jako obvykle v 6:30, ale vstávání jsem tentokrát neodkládala, nervozita to nedovolila. Chystala jsem se běžet svůj první půlmaraton. Teda druhý, pokud počítám ten tréninkový s Ještěrkou o týden dříve. Běhání mám ráda už od základky, ale ještě před pár lety (pěti?) jsem si nedokázala představit, že bych zvládla uběhnout něco víc než dva tři kilometry. Ale nechala jsem se ukecat na Studéneckou pětku, kterou pořádal kamarád Kid, pak kvůli prvnímu ročníku borce vyzkoušela 9 km, hned na to jela s Kidem na Štramberskou desítku, poté jsem si přečetla pár motivačních knížek o ultramaratoncích a tohle je výsledek. Půlmaraton. Prý nebyl důvod být nervózní, jela jsem si jen zaběhat a zkazit jsem to mohla maximálně tak sobě. Ok, tak já třeba příště už nebudu (ale jo, budu).

Dochystala jsem si batoh s věcmi, vyřídila ranní hygienu, uvařila na snídani ovesnou kaši pro sebe i holky, posnídala, zjistila, že mám spoustu času, takže vyskládala a naskládala myčku, rozloučila se s Pájou a vyrazila vyzvednout Honzu. Kolem osmé hodiny jsme dorazili do Nového Jičína a vyzvedli si startovní balíčky. Před devátou byla hromadná rozcvička a v devět jsme konečně vyběhli. Ještě ráno jsem měla dilema, jestli se držet za vodičem na 2:00 nebo raději na 2:15. Vyřešil to Honza, který přesvědčivě řekl, že zvládneme toho na 1:45. Svůj souhlas s tímto nápadem vidím jako největší chybu celého dne. To tam bylo předsevzetí „hlavně nepřepálit start“. Vodiče na 1:45 jsem se zvládla držet asi dva kilometry a pak už mě začali všichni předbíhat. A předbíhali a předbíhali. Dlouho se mi dařilo držet se vodiče na 2:00, ale pár kilometrů před cílem mi utekl i on. Asi se nebylo čemu divit, když jsem přešla do chůze. Ale nevzdala jsem to úplně, a nakonec doběhla v čase 2:02, více než spokojená se svým výsledkem. A teď, pár dnů po si říkám, že si to třeba někdy i zopakuju

Fotku kradu z FB Novojičínského půlmaratonu snad nebude vadit.

Po závodě jsme se ještě nějakou dobu s Honzou flákali v Novém Jičíně. Počkali si na vyhlášení výsledků a tombolu a kolem jedné hodiny jeli domů. Teda já jsem jela rovnou ke tchýni, kam se mezitím přesunul i Pája s holkama, na oslavu švagrových narozenin. Byla jsem tam celé odpoledne, relaxovala, povídala si, vyhýbala se sladkému a kolem osmé odjela domů jen s Peťkou (Pája pokračoval ve slavení a Maruška zůstala se švagrovýma dětma na noc u babičky). Po cestě domů jsem si došla schody do stovky, doma jsem dala spát Peťulu, prát prádlo, chvíli dělala něco do skautu, otužila se, pak jsem si nadávala, že jsem dávala prát to prádlo, protože jsem tím pádem musela čekat, až dopere, místo abych mohla jít spát, po doprání jsem ho pověsila, a nakonec se spojená a unavená konečně odebrala do postele

Napsat komentář