Barbie – 24.4.2019

Dnes je ten den, kdy se dozvíte, jak probíhá moje výzva. Není úplně zástupný, ale rozhodně bude nacpanější než ostatní a tak jsem se rozhodla, že vás vezmu s sebou.

 

Vzbudila jsem se půl hodiny před budíkem, což se většinou nestává. A tak jsem svůj čas navíc využila k protahování – zvolila jsem dvacet minut jogy (podle YT kanálu Yoga with Adrien). Po protažení jsem minutu trpěla v prkně a pak jsem měla přesně hodinu do času T “teď musím odejít do práce”. Po chvíli rozhodovací paralýzy jsem vyrazila do kuchyně a dala vařit rýži, abych měla co jíst až dorazím z práce. Zatímco se vaří rýže, mám excelentní příležitost skočit do sprchy a otužovat se. Dnes jsem tam byla přes minutu a moc jsem si to užila. Neotužuji se každý den, ale většinu dní v týdnu ano. Tenhle zvyk jsem “chytila” když jsem se dva měsíce za sebou otužovala každý den při plnění odborky zdravotnice a od té doby se mě nepustil. Takže ano, já si ledovou sprchu užívám

Vrátila jsem se k rýži a chvíli tancovala po kuchyni než se dodělala (ne, za to body nejsou). Pak jsem k dobru přihodila i banánovo malinové smoothie a 1 bod za vaření si dala. Teď nezbývá než se obléct, nezapomenout skautský šátek a vyrazit pěšky do práce. Mám to přesně 2,2 km. Náhoda? Nemyslím si

 

Ještě není ani jedna a já jsem z práce doma – docela nezvyklý pocit. V práci jsem strávila 4 hodiny, otevřela 55 beden s novými léky a vyběhla našich 8 schodů tolikrát, že už mám první stovku za sebou. Laskavý čtenář si to jistě spočte sám. Po cestě z práce jsem se zase prošla (po cestě mám 25 dalších schodů, ale hlavně se mi hrozně nechtělo čekat na autobus).


A už je to tady! Zelenina je hotová, ještě ohřát rýži a pštrosí vejce z nedělního velkého vaření a můžu na to.
Rozhodla jsem se hecnout a tu minutu než se mi ohřeje jídlo jsem planckovala. Abych mohla machrovat jak jsem drsná a jak si to dávám. Ale pokud se cítíte špatně, nemusíte, protože to bylo desáté prkno této výzvy a víte, kolikátý den je

Po obědě jsem sledovala Nero Wolfa a připsala si bod za relaxaci. A tak si dala kousek čokolády a než mi to došlo, den bez mlsání byl nenávratně v čoudu.

 

Chvíli jsem se placatila doma a přemýšlela, zda mám uklízet, ale naštěstí jsem musela vyrazit na vlak, abych dorazila včas na školení. Školení budu počítat jako přednášku, vzhledem k tomu, že jsem načerpala nové informace a nebylo organizováno mým zaměstnavatelem a byla jsem na něm díky svému svobodnému rozhodnutí. Celkový zážitek hodnotím kladně – měli dobré kafe

Jak bych to řekla – nejsem fotograf, ale za to naštěstí ty body taky nikde nabírat nemusím. Mám jiné kryté talenty. :D 

Pak jsem se prošla od hotelu Olšanka k hlavnímu nádraží, z nádraží v Říčanech až domů. Původně jsem plánovala po cestě vlakem číst, nakonec jsem ale cestu strávila v tichém rozjímání o informacích, které se o sobě dozvídám. Večer mě boleli nožky, tak jsem je zvedla a jistý časový úsek věnovala psaní tohoto textu.

 

Než se definitivně rozloučím, chtěla bych říct, že skautů je podle počtů spousta, ale já za celý den potkala jen jeden skautský kroj a jednoho bratra v šátku, a to jsem se po Praze docela prošlápla. A pokud jste nebyli na schůzce, kde jste byli?

Každopádně všem plnícím přeji veselou výzvu a zdravím všechny co znám

Napsat komentář