Číča – 24.4. 2019

 
 


Dnes ráno jsem se za zvonění budíku probudila s obdobnou nechutí jako každý den, no taky komu by se chtělo vstávat o půl šesté… Mou náladu ovšem hned zvedla ta skutečnost, že dnes je 24. dubna, den svatého Jiří a to znamená, že se jde v kroji. Šátkové dilema vyhrál výroční modrý šátek a já jsem mohla vyrazit směrem k autobusu.

 

 

 
 


V autobuse jsem se, přes značnou touhu spát, donutila učit. Ve škole jsem pak zůstala ještě asi o hodinu déle kvůli přednášce o čtvrtohorách a po cestě zpět jsem se opět učila.

 

 Po spořádání asi veškerého jídla, co jsem doma našla, jsem šla hrát na klavír. Pak následovalo běhání. Vyšla jsem docela dost pozdě, a tak jsem se po uběhnutí asi čtyř kilometrů vrátila domů v podstatě za tmy. Před tím než se začalo stmívat, jsem ale stihla udělat pár fotek. Cestou jsem ještě potkala srnku a jednoho malého zajíčka .

 
 

 

 

Po návratu z běhání jsem si dala deset minut protahování a pak tři série cvičení (jedna série obsahovala vždy dřepy, sedlehy, plank a sed o stěnu). Nachystala jsem si nějaké věci do školy a dala si studenou sprchu. Ach jo. Těch 50 sekund je tak hrozně moc dlouhá doba. Vždy mám pocit, že se ze mě stal jeden velký rampouch. Na tohle si asi nikdy nezvyknu. No a pak už jsem se vrhla na sepisování tohoto dne. Doufám, že to nebylo moc dlouhé a přeji vám všem borcům a borkám ať neztrácíte motivaci dělat tyto prospěšné aktivity ani po 31. květnu.

Napsat komentář