Kája – 14. 4. 2019

Bylo 7:30, když jsem se probudila a podívala se, kolik je hodin.

Můj včerejší plán zněl naprosto jednoduše: jít brzy spát a také dřív vstát. Ale jak už to u mě bývá, můj plán ztroskotal, protože jsem si prostě musela tu skvělou knížku dočíst.

Hned jak jsem se oblékla, vydala jsem se nakrmit našich pět koček. Občas je to docela fuška je všechny sehnat, ale dneska přišly všechny hned ráno.

Po snídani jsem si začala psát den Borce a zacvičila si. Kliky, dřepy, plank, kliky, dřepy, plank… Čas uběhl velmi rychle a v 10:00 jsem už vyrážela do kavárny, kde jsem se měla setkat s DM a vymyslet program na schůzku.

Obě jsme si objednaly capuccino, ale odolaly jsme a nedaly si čokoládu, kterou jsme k němu dostaly. Setkání to bylo úspěšné, podařilo se nám vymyslet vše, co jsme zatím potřebovaly na hru a v půl dvanácté už jsme mířily domů.

Rozhodla jsem se, že si trochu uklidím a nakonec z toho bylo 45 min. Po obědě jsem jela s tátou do Mnichovic. Táta potřeboval do Mountfieldu a já mám nově řidičák, takže by bylo fajn si zařídit. Nebyla to však procházka růžovým sadem. U první křižovatky mi auto „chcíplo“ a velmi hodná paní neváhala, předjela mne a ještě mi ukázala gesta, která nebyla zrovna slušná. To mi úplně stačilo a s tátou jsme se vyměnili. Nakonec mne však táta přemluvil a z Mnichovic jsem jela já. Cesta zpět byla naštěstí o dost lepší.

 

Po příjezdu domů jsem si vyhradila zhruba deset minut na ještě nějaké silové cviky a půl hodiny na čtení zpráv. Poté mne čekala studená sprcha, večeře a cesta autobusem na první zácvik
na brigádu.
Zácvik trval celkem 4 hodiny, ale počítala jsem si pouze 3, protože asi hodinu jsem strávila povídáním (nechodili žádní návštěvníci).

V 22:30 jsem utíkala na autobus, v jehož dveřích jsem na chvíli zůstala přiskřípnutá. Po pár bezradných vteřinách se však dveře znovu otevřely a já se dostala dovnitř autobusu. Stihla jsem během toho zapomenout, že nejedu přímým spojem, říct si o špatnou jízdenku a celou první zastávku hledat peníze.

 Nakonec však vše dobře dopadlo. Koupila jsem si správnou jízdenku, po cestě jsem u čtení knížky neusnula (už ke konci zácviku se začal projevovat můj spánkový deficit), vyšla jsem schody, které mi chyběly do 200 a ve 23:30 jsem dorazila domů.

Děkuju za přečtení. J

Přeji všem hodně štěstí při plnění Borce!

 

Napsat komentář