Náťa – 10. 4. 2019

Probudím se. Je něco málo po deváté. No, ve škole mám být až ve dvanáct, času dost, řeknu si a zvažuji, že se zavrtám zpět do peřiny. To také na chvíli udělám, což je chyba, neboť začnu přemýšlet i nad tím, že bych vůbec nikam nešla. 

To by ale nebylo dobré. Zrovna dneska. Vždyť mám psát maturitní slohovku! A ani se tam neukázat… to by bylo jako to vzdát předem. A tak nakonec zvítězí můj rozum a z postele se vyhrabu. Na stole na mě čeká překvapení v podobě snídaně od maminky – muffin a kafíčko. No, žádné body za nemlsání ani dnes, povzdechnu si. Ale nevadí mi to. Jsem ráda, že na mě myslí. Ještě před tím než opravdu musím opustit domov, stíhám ze sebe vydat vše tancem. Trochu mi to pomohlo vyčistit si hlavu, takže skvělé. Pak na sebe hodím sváteční šaty – sice písemná, ale pořád je to maturita – a pádím do školy. Bohužel autem (což mě mrzí, zvláště proto, že se účastním i ekovýzvy, ale nic nenadělám, neboť u nás nestaví ani autobus ani vlak, kolo nevedu a navíc jediná “cesta” je přes pole, a a) nechce se mi chodit v holínkách do školy b) nepřijde mi správné pošlapat zemědělcům sadbu).

Ve škole se pomalu scházíme, ještě si stihnu dojít na oběd, ale sotva do sebe kaši naházím – dokonce nechám půl talíře kamarádce. Kdo mě neznáte, vězte, že já jsem pravý opak reklamy na nejmenovanou cukrovinku. Když nemám hlad, nejsem to já. ^^’

Ale klepat se nepřestanu. Dokonce jsou nervy takové, že poprvé za tuto výzvu si koupím kávu ze školního automatu, který mi nedává jinou možnost, než si vzít kelímek, který už znovu nepoužiji. Alespoň jsem si druhou udělala do vlastního ekohrníčku, který jsem dostala k Vánocům a konečně jsem ho začala používat.

Na poslední chvíli se snažím ještě odvést své myšlenky hudbou. (Tímto bych chtěla poděkovat těmto: Powerwolf, Carpenter Brut a Aurora, že tu se mnou byli a aspoň trochu zlepšili stav mých nervů.) Objímám kamarádky, a pak už nás pustí na smrt.

Před zkouškou si ještě vyložím všechno jídlo i pití na stůl. No, oproti ostatním jsem tam měla dost i pro další. A uznávám, čas jíst moc nebyl, i když jsem si nabídla a ne málo (samozřejmě čokoládky…) Trvá to hrozně dlouho, než nám konečně dají témata, a mně to moc nepřidává. Nakonec nám konečně dovolí se podívat na témata…

No, nadšená jsem nebyla. Chtěla jsem zprávu, reportáž nebo charakteristiku… jako asi každý druhý. Nakonec jsem zvolila vypravování. Pan T. mě ale bude strašit asi ještě dlouho, i když si myslím, že prolezu.

Hned po zkoušce jsem se vrátila domů, abych se za zpěvu převlékla a mohla zase jet dál – na chemický kroužek. Cestou a při čekání než si nás vyzvednou lektoři se učím k maturitě z chemie. Na kroužku jsme měli mít laborku s asfaltem, ale bylo nás málo, a tak jsme místo toho vyráběli svíčky. (Sice taky ne moc eko-friendly – ze zbytku ze zpracování ropy, ale podle mého – když už ten zbytek je, proč ho nevyužít?)

Po kroužku se vracím dobře unavená. Večer stíhám ještě ledovou sprchu, s večeří mě bohužel předběhne mamka, a tak žádné bodíky za vaření. Večer stíhám ještě chvíli meditovat a pak si volám s přítelem. Společně koukáme na videa. A pak už hups do postele a spát.

1 komentář: „Náťa – 10. 4. 2019

Napsat komentář