Evča – 10. 4. 2019

Den za všechny prachy

Vstávám v 7h, ohřívám si polévku a během ní cvičím jógu. Po ohřátí polévky taky, protože byla zkyslá, tak jsem si pro změnu ohřívala jáhly na kaši. Snídám tedy až okolo osmé.
Pozdě dorazí vždycky ten, kdo to má nejblíž. A tak dobíhám na křižovatku pod domem, kde už patnáct minut čeká moje sestra. Jdem na bolder.

Vylezla jsem poprvé růžovou cestu! Tohle je téměř vrcholovka, kdy se směju a odpočívám zároveň před posledním krokem. (Btw. kdo se diví mému úboru: Jedna z prvních výzev na rovernetu byla výzva Rok v sukni. Tak už tak chodím 5 let…)

Poté stojíme frontu na poště. Pošťačka se totiž směje s druhou pošťačkou velikonočním známkám, které prý nemá šanci do Velikonoc prodat. A my tu čekáme už  deset minut na ty známky, prosím. 

Jedu do knihovny. V ní si objednám spoustu knih ze skladu. To, že je nějaká kniha ve skladu, ji stigmatizuje: nikdo si ji nečetl, když byla v regálech v knihovně, tak ji dali do skladu. Tak tyhle knihy zachraňuju. 

Po cestě domů nakupuju v bezobalu. Od výzvy ještě častějc než dřív.

Po cestě dostávám pokutu od revizorů. V ruce s pohankovou moukou, ze které jsem měla fakt radost, že jsem ji sehnala, jsem tak trochu zapomněla, že mi prošla lítačka. Na cestě domů mě prověří radši ještě další dva revizoři. Naštěstí už mám aspoň sms jízdenku a taky už žádný peníze na pokutu, ani na jídlo tak do konce týdne.

Po uvaření obědu zhlédnu nějaké Tedx talks. Protože už klikám zas na další, tak si radši píšu, co budu do večera dělat. 

(Příkladem se zlomky si můžete procvičit mozek. Moje spolubydlící, učitelka, mě takto předevčírem potrápila asi na 15 minut, než jsem si vzpomněla, jak se sčítají, násobí či dělí zlomky.)

Zhlédla jsem další Tedx. Sakra! 

Poté jsem se pustila do bakalářky. Jsem na tom s ní tak blbě, že už mi překladač překládá i z francouzštiny. (Najít někdy tu správnou literaturu je fakt náročné. V době, kdy je všeho ažaž…).

A takhle jsem sama sebe pobavila, když jsem do pokoje vešla po večeři a zjistila, že jsem v něm zanechala stopy svých příprav bakalářky. Nutno podotknout, že neprokrastinuju jen při Tedx  talks, ale i knížkama o zpětné vazbě, které potřebuju na instruktorky. 

Po večeři jsem hrála na kytaru a zpívala.

Objevila jsem akordy na píseň od Mňágy: Splynul

uprostřed takzvaného kypícího života
opouští ho pozvolna poslední jistota…” 

Bohužel, přípravy na poradu RT Hradiště se nějak při realizaci mého původního plánu vytratily. Budu to muset dohnat ráno. (Spoiler: ráno píšu tenhle Den, tak teda nevím, kdy “to doženu”).

V půl desáté večer ještě peču buchtu z jablek, pohankové mouky s trochou prdopeče, lněných vloček, rýžového sirupu, semínek a rozinek. To je recept pro vás na skautský akce, je totiž jednoduchý a zvládnou ho i děcka. Vlastně proto, že moc nezáleží na poměru surovin. Když tam zrovna není teda převládá sirupu nebo rozinek… 

Tak jsem popsala svůj den. A je to den plný dění, které tu není ani popsané. Den plný dění, které se neboduje. Den je dlouhej a taky někdy pěkně drahej. 

Ale pěknej. 

Před spaním jeden plunk.

Dobrou.

P.S.: Body za školu bych nasbírala, kdybych si nespletla dny a rozvrh.

Napsat komentář