Katka 6.4.2019

 

Včera jsem vyhecovala bráchu, že je v tabulce borců o políčko za mnou, tak dneska mám co dělat, protože se na to „podíval“ a jestli ho chci dostihnout, musím se fakt snažit, je o dvacet polí přede mnou… Dneska je sobota, tak nejsou body za práci a já si dala za úkol mít stejně bodů jako včera. Klube se z toho pěkně pestrý den. Ráno jóga, pak různé sbírání prádla, mytí nádobí a uklízení všeobecně. Mezitím se snažím dosáhnout třicítky dřepů, ale musím dělat pauzy, občas vysedávám u zdi a měřím si čas na troubě. Když mě přestane bavit fyzično, jdu skládat puzzle. Do dneška jsme s nimi nemohli pohnout, ale v rámci disciplíny Tvoření už mám celý rám a část vnitřku.

Někdy mezitím vším trénuju na klavír Přívětivou krajinu od Smetany, než mé hraní přetne hlad. I když jsem sama doma, vařím si palačinky se špenátem, to je docela fajn, že se neodbydu, když za to jsou body. Pak už musím vyrazit na psychoterapii (kterou si počítám jako povídání, protože s nikým jiným než s psycholožkou dnes nepřicházím do styku) a na tu psychoterapii jedu na kole. To je nejhezčí část dne, sluníčko žhne a já jedu lesem, jakkoli žiju v Praze. K psycholožce se sjíždí dlouhý táhlý kopec, kde se cyklostezka vine mezi paneláky a paneláky jsou sice nuda, ale ta stezka je tak malebná, že působí jako skalní město.

Horší to bylo zpátky, stoupání tak na půl hodiny. Doma jsem se vrhla na další palačinky se špenátem. Ty puzzle mě hrozně chytly, takže s pestrostí dne je amen, ale jsem ráda, že jsem se aspoň přiměla číst, meditovat a psát den borce. Zítra vyrážím na pěší výlet na Konopiště, tak už asi hodím flintu do žita a půjdu spát.

 

Napsat komentář