Rusalka – 29.4.2018

Ani bych neřekla, že mi ten skautský borec tak rychle uteče, vlastně by mi ani nevadilo, kdyby byl ještě další měsíc. Každopádně jsem zjistila, že se kvapem blíží konec a já ještě nepřidala Den Borce, tak to zůstalo na neděli

 

Dnešní neděle je pro mě dost netypická. Odjíždím totiž na prodloužený víkend do Rakouska na feraty, a šíleně se na to těším. Nikdy jsem však na feratě nelezla, a doufám, že nebudu muset zažít, jaký je to pocit, když se letí dolů

 

Vstávala jsem ráno v sedm a po krátké modlitbě jsem se natěšeně vrhla k snídani. U nás v rodině máme totiž na každou nedělní snídani buchtu nebo koláč, a po týdnu bez sladkého… Však víte Po snídani rychle obléct, učesat, umýt zuby, naskočit do auta a jede se na mši. Po mši jsem musela celkem spěchat domů, protože jsem si postupně vzpomínala, co všechno vlastně ještě nemám zabalené… Takže jsem dobalilla všechny drobnosti, rozloučila se a s taťkou jela na místo srazu.

Jedu s takovou partou převážně z jedné farnosti, kterou dal dohromady jeden náš známý. Má úžasný talent na zařizování a organizaci, takže dost často jezdí s dečkama za úplně levné peníze na lyže, feraty, skály, vodu atd. Je to úžasné

Když konečně asi po hodině vyrazíme, nečeká nás nic zajímavého…

Dlouhá cesta autem, sem tam spím, čtu, a zase spím… Zastavujeme na jediné benzince v Mikulově, ptotahujeme nohy, lížeme nanuk a zase se jede dál

Když konečně dorazíme na místo, nestačím se divit. Je to tu nádhera!!! Ty hory, skály… Odložíme si věci na pokoj a hned si jdeme na skalku za chatou zkoušet, jak se na feratě vůbec leze. Hlavně zjistit, jak se vůbec leze do sedáku a k čemu ty karabiny vlastně jsou… Nakonec jsme tam vydrželi asi 2 hodiny. Zjistila jsem, že vůbec nejsem tak marná, a že mi to docela jde A nejen to, opravdu mě to baví.  Zkoušíme různé obtížnosti, kluci se hecovali na E (nejjednodušší je A), ale jediným výsledkem už byly jen spousty potu

No nic, vzdáváme to a po večeři už jen do noci paříme Bang a Osadníky. Ty máme půjčené od Rakušáků, takže obsahy akčních karet si prostě musíme domyslet

A pak už všichni zmožení prvním dnem usínáme s myšlenkou na zítřejší den a doufáme, že se na té feratě opravdu nezabijem

Napsat komentář