Barča – 26. 4. 2018

Nazdar, 

dnes nás ve škole čekalo poslední zvonění maturantů, a tak jsem byla již od rána počmáraná (v primě jsme se díky tomu vyhli neoblíbenému školnímu plavání). Letos bylo dokonce domluvené s ředitelem, že bude program až do desíti, takže jsme přišli o první dvě hodiny. Když se po nějaké době procházení po upravených učebnách shromáždila celá škola na nejširší chodbě, kterou tam máme (a že to byla velká mačkanice), začaly se pouštět písničky a celý ten dav zpíval (nebo spíš křičel), v podstatě vždy jen refrén, protože zbytek nikdo neznal. Nakonec jsme se všichni přesunuli do tělocvičny, kde se ,,korunovali” třeťáci na nejstarší na škole. 

Němčina, dvouhodinovka hudebky a matika. Ani na jedné hodině jsme toho mnoho neudělali.

Když jsme šly s kamarádkou o volné hodině k ní domů pro kalkulačku, zastavila nás na ulici nějaká paní a ptala se, jestli se slaví nějaký svátek. Zprvu jsme to nechápaly a potom nám došlo, že jsme celé prokreslené. Tak jsme jí to vysvětlily. Začala nám vyprávět o své vnučce, která tam dělala přijímačky. 

Přežili jsme dvě hodiny laboratoří z chemie. Chvíli volného času jsem využila k silovým cvikům a potom se vydala na flétnový soubor. Teď ale nehrajeme na flétny, ale na boomwhackery (plastové, barevné trubky, každá má určitý tón) a nejsme schopni se sehrát. Už jen cesta domů autobusem, protože je výluka. V Karlových Varech nasloupili dva páni s koly. Jeden z nich ale pocestě začal řešit závažný problém. Potřeboval na záchod. Vtipné na tom ale bylo to, že to začala řešit půlka autobusu a zapojil se i průvodčí. Začala velká debata, kde by měl vystoupit a proč. Pán ale nikoho neposlouchal a při první možnosti doslova vyhodil kolo z autobusu již s napůl staženými kalhoty a pouze se otočil k autobusu zády. 

Fotky mi bohužel nejdou přidat, tak jen děkuji za dočtení.       Barča

 

Napsat komentář