Vavú 24.4.

Docela dlouho jsem přemýšlela, který den z dubna popíšu jako svůj Den borce a i když jsem chtěla původně napsat o včerejším pondělí, nakonec jsem se rozhodla pro 24.4., jelikož má svátek sv. Jiří.

 

Ráno mě budí v 5:30 moje sestra s jejím přítelem, jelikož jsem u nich přespávala večer po divadle. Navíc jsem chtěla okouknout jejich nově zrekonstruované bydleníčko a tohle byla ta nejlepší příležitost, jak to všechno spojit dohromady.

Zatímco si ti dva užívají sladkou snídani, já se vyrovnávám s jablečnou výživou a „polystyreny“ (kukuřičné chlebíčky).

 

Následně mi volá taťka, že prý má cestu kolem Mladé Boleslavi a jede do Prahy, a proto bez rozmýšlení přijímám nabídku odvozu do práce. Cesta sice ubíhá rychle, ale slibovaných 30 minut nerušeného povídání z toho bohužel nevzejde,protože tátovi pořád volají nějací zákazníci…

Když vysedám na Čermém Mostě, taťka pokračuje v jízdě do Čestlic a já se z novin dozvídám, co je ve světě nového. Asi po dvaceti minutách to ovšem musím přerušit, jelikož potřebuji koupit dárek. Všlapu tedy z metra před obchoďák 83 schodů a zjišťuju, že je ještě příliš brzo na to, aby byly otevřené i menší obchůdky, než supermarket. Mělo mi to dojít (nadávám si), ale alespoň mám po ránu slušný základ pro nasbírání bodíků za výšlap schodů.

Znovu tedy usedám do metra i s novinama a mám radost, že potkávám další skauty v krojích, nebo s šátkem na krku.

Do práce přicházím kolem půl deváté, což je opravdu dost brzy, protože děti si do družiny přebírám až ve 12:30. Pouštím se tedy do práce, která mě má čekat i zítra – úklid kabinetu pomůcek, který sousedí s mojí družinovou třídou. Říkám si, že když začnu už dnes, budu mít o to méně práce zítra (a ještě štěstí, že jsem tak udělala)! Za celou dobu jsem totiž stihla vytřídit jen dvě skříňky a několik beden, ale v podstatě to vypadá, jako by se tam vůbec nic nezměnilo… Opradu jsem se u toho neflákala, ale zkrátka tam je takový nepořádek, že rychleji to prostě nejde.

S úkliden končím 30 minut před obědem, abych se stihla ještě protáhnout a dát si nějaké ty cviky. Úplně přejedená po výborném obědě šplhám opět do schodů, abych si před šichtou jestě trochu zerelaxovala a při tom neustále přemýšlým, proč mi kuchařky vždycky naloží takovou obrovskou porci. Nejspíš proto, že vědí, že to prostě všechno sním, i kdybych měla prasknout. Jakmile se totiž přede mě postaví jídlo, tak je za chvíli pryč.

Přepínám na pracovní režim (odpovídám na spoustu zbytečných otázek od dětí a přijímám pochvaly, jak mi to dneska – stejně jakojiné dny – sluší). Odcházím s dětma na oběd, při kterém se opět najde někdo, na koho musíme čekat, než sní alespoň něco, jelikož mu jídlo nechutná.

Když přicházím s dětma do třídy, čtu jim na přání knížku „Pan Smraďoch“ a kupodivu se u toho bavím stejně dobře, jak oni. Po krátké volné zábavě se přesouváme ven na hřiště, kde jsou děti tak hodné, že si můžu vytáhnout omalovánku a plnit si tak bod kreativity.

Už po čtvrté hodině mám předané všechny děti a před odchodem z práce si opět dám ještě pár cviků. V metru pokračuju ve vybarvování omalovánky, jelikož čistých 30 minut mi to na zahradě nedalo a mám radost z jejího dokončení. Opět šlapu schody z metra a tentokrát úspěšně pořizuji požadovaný dárek k svátku. Mám namířeno na trénink, ale vysupuju o zastávku dřív a jdu malou oklikou, abych si nachodila nějaké ty kilometry…

Na tréninku je nás bohužel opět málo, ale alespoň máme možnost na sobě individuálně makat a pracovat na místech, se kterými máme v sestavě problém. Na konci jsem velmi mile potěšena, když dostávám další stužku na tkaničky (ozdoby na tkaničky – ať už v jakékoli podobě – se dostávají v každém týmu za nějaký úspěch, nebo soutěž). Čím víc barevně ozdobené boty, tím se dá přepokládat, že je dotyčný opravdu šikovný, nebo zkušený.

 

Doma ještě trochu cvičím, protože to dneska není žádná sláva a usínám u hry The Sims. Po probudzení si jdu rychle vyčistit zuby a den zakončuji psaním tohoto povídání. Snad jste u toho neusli vy a zvládli jste se tím prokousat až do konce.

Přeji pevné nervy a hodně bodíků ještě těch posledních pár dnů a moc děkuji všem, díky kterým se můžu soutěže účastnit a obohatit tak svůj život o nové zážitky a zkušenosti!

 

Napsat komentář