Zmrzlík – 21.4.2018

Je sobota 21.4. 6:45 a mě zvoní budík. Pekelný to nástroj, nicméně vylézt z postele musím. Lezu do sprchy a umývám si vlasy, protože jsem to včera večer nestihla. Tak a teď rychle sbalit, snad nic nezapomenu… Potom do kuchyně zabalit řízky, které nám mamka včera nasmažila, nakrájet chleba a zeleninu a zjistit, že už není čas na snídani. Sakrypráce! A tak se kuckám teplým čajem a do plastové misky na cestu sypu ovesné vločky s ovocem a na to jogurt a obouvám si boty.

Teď ještě všechny věci naházet do auta – a bratrovi už zvoní telefon – zase jdeme pozdě. Nakonec se nám podaří všechno do toho miniautíčka naskládat, a dokonce nám zbyly i 3 místa pro lidi! Rychle lezu dozadu, následně jsem ještě zaskládána kytarou, sklápím sedadlo, nastupuje bratrova přítelkyně Verča, a to už brácha startuje a jedeme rychle směr náměstí. Tak a teď zase všichni ven, poobjímat zbytek týmu a naskákat zpátky. Jedeme směr Strážnice, což je příjemných cca 40 minut cesty. Já si stíhám sníst snídani a vzájemně si s Verčou postěžovat, jak nám je špatně. Hraju už asi 8 let a stejně se mi při každé cestě na ligu svírá žaludek.

Rozpis na 3. ligové kolo ve Strážnici – 300=300A, 301=300B

Přijíždíme na místo chvíli před devátou, rychle se oblékám do brankářské výstroje a za chvíli nastupujeme na náš první zápas tohoto ligového kola. Hrajeme s čistě dívčím týmem z Mikulova, který již příští rok nenastoupí. Ať si kdo chce, co chce říká, v tomhle sportu a ve smíšené lize to poznat jde, a tento tým se, snad po celou dobu jeho existence, drží suverénně na spodní příčce tabulky, a už je to i na ně po těch mnoha letech moc.

Ale nenechte se zmást, vzhledem k tomu, že nás pomalu již doslova bylo 300, rozdělili jsme se na 2 týmy. Ti nejlepší kluci nám utekli do Béčka/301 (prý jako že jsou Borci) a tomu zbytku, nováčkům a holkám „zbylo“ Áčko, které má odteď krycí název Amazonky. A tento náš super tým 300A je na stejné úrovni jako zmíněné Mikulovačky, takže se o to poslední místo přeme s nimy. Zápas jsme ovšem tentokrát vyhráli, jelikož holky neměly nikoho na střídání a 2 x 20 minut akční hry na sluníčku se podepíše na každém.

Hvězdný tým: 300 Lanžhot A – “Amazonky”

Po zápase sundávám propocenou výstroj a doufám, že do příštího zápasu ve 12 hod. stihne alespoň vyvětrat. To jsem se ale nemusela bát, jelikož sluníčko začíná dostávat na síle a od půl jedenácté je to v jeho paprscích až nesnesitelně. Stínu je na hřišti minimálně. Jenom na jedné straně je úzký pás stromů, který sotva zakrývá střídačky, na druhé straně hřiště ovšem plastové přístřešky fungují spíše jako skleník než slunečník. A tak se hodně lidí uchyluje do krytu stánku s občerstvením a dopuje se studenou limonádou.

Ale to už je 11, a na náš tým je řada s rozhodcováním. Takže beru píšťalku, stopky, jde se pískat a způsobit si úžeh – protože jsem přece jen zapomněla si něco sbalit – pokrývku hlavy a opalovák :/. Potom opět rychle obléct do výstroje, což už v tenhle polední čas je nepředstavitelný úkol. Slunko svítí tak intenzivně, jako by chtělo dohnat celou zimu v jednom dni, a jen co to všechno na sebe navleču, jsem totálně splavená a představa další hodiny v téhle soukromé sauně je tvrdá rána na morálku. Nicméně jakmile nastoupíme, vlny adrenalinu udělají své a nějak se to dá přežít, i když jeden poločas mi připadá jako celý zápas.

Šáťa a Mersi jako rozhodčí na lize v Mikulově

V téhle hře jde hodně vidět, jak nejsme ještě sehraní, a jak máme problém hrát pod tlakem. Nicméně i tak nikdo nečekal zázraky, protože hrajeme ze svéhočasu nejlepším týmem ligy. Tak jsme si alespoň stanovili, že nám nedají 20 gólů a my jim alespoň 5. A světe div se, skóre na konci hry ukazovalo 19:5, takže cíl splněn. Teď už hurá sundat všechny ty chrániče a rychle do stínu a napít, sníst si řízek a počkat na poslední zápas dnešního dne, který měl být ve 14 hod. Alespoň můžu v mezičase posbírat odpadky, kterých je tady kolem hřiště spousta. To už se ale musím zase pomalu oblékat do gólmanského. Další zápas proběhl dle očekávání – pro nás opět mizerně. Pořád na spoluhráče z brány hulákám, že bez střel na soupeřovu bránu nemůžou padnout góly, ale oni stéle radši složitě kombinují, přehnaně si nahrávají, padá jim to a ztrácí tím míč. No nic, snad to zítra bude lepší. (A bylo, tedy samozřejmě ne výsledky, ale styl hry se zlepšil radikálně – měli jsme totiž konečně pořádnou týmovou poradu a konečně bylo následně vidět zlepšení jak v technice obrany, tak ve snahách u soupeřovy branky. Teď nám už zbývá jenom trénovat a trénovat a uvidíme, do na tom dalším kole ve květnu předvedeme. :))

Takhle se cítíme na konci dlouhého dne

To už ale byly všechny herní povinnosti dnešního dne za námi, a já se přesunula do sprchy, kde jsem si k mé nemilosti splnila i dnešní otužovaní, jelikož teplé vody nebylo. Pak jsem si šla rozvěsit výstroj na plot, podívala jsem se na zápas našeho druhého týmu a nakonec si zkusila vytáhnout notebook, že bych měla udělat zase něco na diplomce, když za měsíc odevzdávám. Ovšem po půl hodině bylo jasné, že mé plány zhatilo dnešní sluníčko, protože mě začala dosti bolet hlava. Takže milý noťas se zase uklidil, a radši jsem šla s celým dvojtýmem na večeři.

 Zpátky jsme se vrátili kolem desáté a já si vláčela stále svůj bolehlav, i když menší. Takže nějaké večerní juchání šlo mimo mě, a šla jsem si hned lehnout. Nějak mi to nevadilo, alespoň se pro změnu od jiných ligových kol vyspím a trochu si odpočinu na zítřejší další dva zápasy, jen mě mrzelo, že jsem tu kytaru tahala zbytečně…

 

Vám všem, kteří ještě stále „borcujete“ přeju hodně úspěchů, hodně bodů a hodně další motivace vydržet do konce.

Zmrzlík

 

P.S. Vzhledem k tomu, že fotky z tohoto víkendu ještě nemám, přikládám foto z jednoho podzimního kola z Mikulova, snad vám to nebude moc vadit…

Napsat komentář