Šeherezáda 24.4.

Ráno pro mě začíná přítelovým budíkem v 5:30. Nelením a jdu vzbudit do obýváku sestru, která tu přespávala po naší společné včerejší návštěvě divadla. Obvyklé snídání a vypravování tak probíhá poněkud chaotičtěji, neboť místo obvyklých dvou se v malé bytě motají tři rozespalé osoby. Z domu vyrážíme se zpožděním, které zapříčinila i kupa mých zavazadel, která je třeba snést do auta. (Minulých pár dní jsem trávila v tomto novém bytě a na lesní škole, výsledkem čehož je hromada špinavého prádla, které je potřeba seznámit s pračkou – ta v novém bytě je momentálně nefunkční.) Odvážím sestru na spoj do Prahy, přítele na půl cesty do práce a pokračuji do té své.

Přijíždím tam s hodinovým předstihem, ale ani ten mi nestačí k tomu abych si udělala přípravy tak, jak bych chtěla. Díky tomu je dnešní den tak trochu ve znamení improvizace. Ta ale dopadá vesměs dobře, narážím pouze u páťáků o hodině pracovních činností. Vyrábíme tematicky čarodějnické klobouky, které ale ztroskotávají na tom, že přes veškerou snahu některé jedenáctileté děti neumí umotat kornout z papíru. A pak že jsou děti na vesnici zručné! Tato ne zcela úspěšná hodina má ale tu výhodu, že moji páťáci jsou prasátka a polovina jejich odstřižků tak končí na zemi. Díky tomu mám 31 posbíraných odpadků, než bys řekl švec.

V průběhu dopoledne s překvapením zjišťuji, že dnes je den double bodů. Okamžitě mi to v hlavě začíná šrotovat, jak této nečekané výzvy co nejlépe využít. Den bez sladkostí držet nemohu, poněvadž k obědu máme šišky s mákem a k svačině přinesl kolega Jiří můj milovaný štrůdl…. Docházím ale k plánu, napsat dnes Den Borce, který jsem si schovávala na konec měsíce. A aby bylo co číst, rozhoduji se upozadit práci a zaměřit zbytek odpoledne na plnění úkolů do borce.

Končím ve tři a cca třičtvrtě hodiny mi trvá cesta do rodného domu. Tam vynosím všechny věci a vybalím špinavé prádlo. Zbytek musí počkat na zítra, poněvadž nastal čas ulovit pár kilometrů. Beru vodítko a psa a jdeme se vyvenčit. Po cestě vyřizuji několik telefonátů, kterými svolávám na zítra rodinné grilování. S nikým ale nemluvím dlouho a tak si půlhodinku povídání schovám pro mamku po mém návratu domů. Ostatně jsme se delší dobu neviděly.

Další půlhodinu věnuji protahování a cvičení. Dnes toho není mnoho, ale zas to bude krát dva. Pak už odbíjí sedmá, což je doba, kdy můj pejsek vyžaduje večeři. Dopřávám ji nejen jemu, ale i sobě, přičemž musím uvařit. Při konzumaci výsledku hltám další kapitolu a půl knihy.

Odpočinek mi ale není dopřán na dlouho, je potřeba opravit sešity a udělat přípravy na další den. V půl jedenácté jsem s tím jakž takž hotova, ovšem jedny testy zůstaly schované na zítřejší ráno. Kdo říká, že učitelky mají neslušně mnoho volna, ať si to se mnou někdy prohodí.

Jdu si na 12 minut zarelaxovat do sprchy a pak už sem jen píšu a nahrávám fotky. Jsem zvědavá, kolik bodů dnes  nahraji a zda mi to pomůže se dostat do první sedmdesátky.

PS: V průběhu dne jsem přečetla 2 Dny Borce. Velmi mě zaujal ten od Káti (Asylum), nad kterým jsem musela dlouho přemýšlet. Zahrát si LARP je moje dlouholeté přání, ale téma psychiatrické léčebny mi přijde fakt dost drsné, z toho bych asi měla noční můry. Nicméně máte-li někdo tip, jak si mohu jako naprostý neznaboh zahrát LARP, tak ho uvítám.

PPS: Chtěla bych moc poděkovat tvůrcům této hry, která mě neskutečně pohltila a donutila cvičit, omezit cukr a myslet na psychohygienu, což jsou věci které jsem do března dlouhodobě zanedbávala. Ačkoliv mi v poslední době dochází při sbírání bodů dech, už teď vím, že mi Skautský borec bude chybět. Jsem totiž tvor se slabou vnitřní motivací a tato hra mi přináší tolik potřebnou motivaci vnější. Doufám, že mi výše zmíněné návyky zůstanou co možná nejdéle. Ale není to jen o tom, díky téhle výzvě jsem podnikla spoustu věcí, které bych jinak vůbec neudělala (vstávat na východ slunce, mýt si vlasy moukou atd.) a jsem za to moc ráda!

Nevím proč, ale při nahrávání fotek mi stránka píše error.

Napsat komentář