Karo, 24.4.2018

Dnes ráno jsem vstala hodně brzy jako včera, jelikož jsem se musela jít postarat o náš nový přírůstek, Orionka.

Máme ho doma od soboty, samozřejmě je to velká radost, až na uklízení po něm, které zbývá vždy na mě. Samozřejmě, že když dneska je den patrona všech skautů, vyrazila jsem do školy ráno v kroji. Mám ale dojem, že je to jediná věc, kterou jsem nezapomněla doma, protože jsem neměla skoro nic. Navíc mi bylo neskutečně špatně, takže se divím, že jsem byla schopná v té škole vůbec vydržet a nějak to zvládnout.

Každopádně, jsem na sebe hrdá, protože jsem to nejen vydržela, ale dokázala jsem přečíst i knihu, napsat na ní kritiku a dokonce spoustu dalších věcí, ve které jsem ani dneska nedoufala.

Například vycházet ty hrozné schody nebo chodit pěšky, dnes málem nadlidský výkon. 

Doma jsem pak byla zaměstnána pejskem pochopitelně, ale kvůli učení a psaní jsem ho potom opustila. Ne však na dlouho, páč to prostě nešlo. Ale teď už šel pejsek spát, tak jsem skoukla jeden díl seriálu a pustila do prezentace z chemie, která musí být do zítra hotová. A pevně doufám, že mi bude líp než dnes.

Napsat komentář