Vojta – 19.4.2017

Zvoník budík. S ohledem na dny borce ostatních účastníků a na jejich časy probouzení raději nepíšu v kolik hodin, nicméně je čas vstávat a jít na snídaní. Osoba ležící vedle mě se se mnou zrovna nekamarádí, tak jdu sám.

Od minulého měsíce se toho zas tak moc nezměnilo a já pořád užívám dovolenko-studentského Erasmu v Jorkšíru: venku je tak o půl stupně více než v březnu a pořád mám snídani v ceně ubytování. S vidinou plánovaného večírku a s tím spojeným tláskáním vzdávám den bez sladkého už čtyři minuty po probuzení a pouštím se do muffinu a burákového másla, stojí to za to.

Plán na dnešní den trochu připomíná včerejšek a taky předvčerejšek. A vlastně taky dny a týdny předtím. Dopoledne tudíž trávím prací na diplomce, což jednou proložím přítahy na hrazdě a výběhem do vrchního patra naší budovy a dvakrát třikrát videem z youtube s názvem Free Hug. Jednak proto, že prokrastinovat se zřejmě dá i bez facebooku, a taky proto, že jsem zatím trochu pozadu s aktuální výzvou. Jelikož se mi zatím nepodařilo obejmout ani Vendu, která – kromě toho tedy, že se mnou bydlí a snad i chodí – je do Borce zapojená taky, mám smutnou nulu. No nic, je čas na oběd.

S vidinou objetí za odměnu se pouštím do vaření vietnamské ňamky Bún bò khô bez khô (masa), přičemž téměř na konci vařícího procesu zjišťuji, že nemám potřebné nudle. Bez khô to ještě jde, pokud ale chybí i bún bò, už to není nic moc. Využívám tedy života v kosmopolitní Anglii, utíkám do „orientálního“ obchůdku pro rýžové nudle a vaření dokončuji.

Odpoledne pro změnu diplomka, trochu Zaklínače a podvečer odchod na badminton. Necelé dvě hodiny (bohužel opravdu necelé) se necháme porážet od našeho finského kamaráda, který badminton údajně hraje „all the time“, a jdeme domů, respektive na hranolky a pintu piva, což jsem chtěl vyfotit, ale bylo mi řečeno, že bych měl fotit raději, jak plním borce. A to se dneska moc nedělo. Večer tedy ještě doháním body studenou sprchu. Stejně jak psala Paťa, taky přetahuju, ale ani ne tak z potěšení jako kvůli tomu, že pod proudem ledové vody plyne čas útrpně pomalu a mnou napočítaných 30 sekund by nemuselo úplně odpovídat realitě.

P. S. Šťastný konec se nekonal. Já zůstal bez objetí a večírek nebyl. Tak snad zítra.

Napsat komentář