Dorka – 7.4.2017

Den borce 7. 4.

Ráno se probouzím skvěle odpočatá a v dobré náladě. Zívám, protahuju se a mžourám na hodiny.

8:59. Ale ne! Zaspala jsem budík! Veškeré velkolepé plány, co všechno ráno stihnu, se rázem rozplynou.

Chvilku si pohrávám s myšlenkou, že bych dneska zůstala doma, ale pak si to rozmyslím. Radši si to volno nechám na nějaký nudnější den.

Rychle se oblékám a chystám a utíkám na autobus. Stihám to jen tak tak. Do školy dorážím tři minuty před zvoněním – a ještě musím ke své třídě vyběhnout 90 schodů! Když vcházím do třídy, připadám si jako po maratonu.

Polovinu školních hodin strávím produktivně – vymalovávám si antistresové omalovánky. Jako maturanti už před sebou máme jen necelý měsíc školy a učitelé už neví, co si s námi počít. Bez antistresových omalovánek bych se asi už před čtvrt rokem unudila k smrti.

Po škole si udělám neplánovanou procházku po Kyjově – potřebuju si koupit kartičku na autobus a ze tří míst, kde je prodávají, ji mají až na tom posledním a nejvzdálenějším.

Doma se moc neohřeju – blíží se Velikonoce a naše schóla musí pilně nacvičovat všechny žalmy, písně a jiné velikonoční zpěvy. Ne že by mě to nebavilo, ale po dvou a půl hodinách už mám já i moje hlasivky dost.

Když konečně přicházím domů, je už tma a jsem utahaná jako pes. Večeřím, ani nevím co, a ještě se pouštím do zběžného úklidu, protože zítra strávím celý den někde uprostřed lesa na stanovišti Svojsíkova závodu, a tudíž nebudu moct vykonávat obvyklé domácí práce.

Brzo mě to ale přestane bavit, a přestože jsem unavená, ještě si před spaním pustím druhou část Pilířů Země. Původně jsem to chtěla stihnout ráno, ale nevyšlo to, a já jsem hrozně zvědavá, jak to bude pokračovat.

Napsat komentář